Volební urny přes noc nikdo neuhlídá

Dvoudenní volby jsou nesmyslné dědictví normalizace a umožňují machinace s hlasy, říká expert na volební právo

LN Měly by být zavedeny stropy na volební kampaně? Takovýto návrh předložila vláda a aktuálně jej projednávají poslanci, limit ve sněmovních volbách má být 90 milionů korun.

Je to lákavá myšlenka, ale pochybuji o efektu těch stropů. Je příliš snadné a lákavé je všelijak obcházet a zákon může logicky regulovat jen výdaje samotné strany, mnohem hůř se ale omezují kampaně na její podporu od třetích osob. Navíc vznikají pochybnosti o ústavnosti finančních stropů. Mohou totiž omezovat nové strany, které při vstupu na politické kolbiště musí investovat více peněz, aby se dostaly do povědomí voličů.

Chápu argumentaci, že je špatně, aby politické strany utrácely stovky milionů za billboardy jako třeba ČSSD v roce 2010 a sháněly peníze všude možně. Ale stropy tento problém nevyřeší a naopak vytvoří problémy nové – po volbách se bude zpochybňovat, zda účtenky sedí a jestli billboard stál tolik, co měl. Spíše bych se zasazoval o větší transparentnost volebního klání, aby se voliči už před volbami mohli podívat, jak financování kampaně probíhá, než stanovit pevnou částku, kolik lze nejvýše za kampaň utratit.

LN Bylo by správné omezit dary politickým stranám a hnutím, o čemž se ve sněmovně také jedná? Jedna osoba by ročně mohla politickému uskupení darovat nejvýše tři miliony korun.

I k tomuto jsem skeptický. Pokud někdo bude chtít stranu skrze peníze ovlivňovat, tak si cestu vždy najde – nic mu například nebrání dary účelově rozložit na více firem. Zákon také vůbec neřeší otázku úvěrů, které přitom mají stejný korupční potenciál jako dary.

Jinými slovy, pokud je cílem zamezit tomu, aby velcí dárci ovlivňovali politiku stran, tak se to nemůže podařit pomocí právní regulace. Půjde leda apelovat na morálku stran jejich a sponzorů a upozorňovat na to, pokud někdo bude své dary účelově rozkládat.

LN Obě novely směřují k financování stran. Vyžaduje tato oblast čtvrtstoletí po změně režimu zásadní regulaci?

Za největší problém fungování českého politického systému považuji stav politických stran. Jsou velmi malé a nemají dost členů na to, aby mohly plnit svou společenskou funkci. To je problém, protože přivedením pár černých duší lze poměrně snadno získat ve straně pozici. Ale hlavně, malé množství členů nevygeneruje dostatek peněz, a tím pádem jsou strany závislé na velkých dárcích a státních příspěvcích.

LN Lze to nějak řešit?

Nabízí se inspirace z Německa, kde funguje systém, který stranám dává peníze podle míry jejich „zakořenění“ve společnosti. Jednak je tam vazba na počet mandátů v zastupitelských sborech, jednak stát přidává peníze k prostředkům vybraným od dárců. Strana sice může přijmout velký dar, ale stát k němu „přihodí“jen malou částku. A naopak několik tisíc malých darů stát zdvojnásobí, což je pro strany motivační – hledat primárně dárce z řad občanů a menších firem.

Tento systém je velmi propracovaný a vznikl na základě velkých skandálů s financováním politických stran a na základě pokynů německého ústavního soudu. Máme možnost poučit se od sousedů, ale tímto směrem bohužel žádné návrhy nejdou a základní mechanismus financování stran zůstává stále stejně špatný.

LN Máte pocit, že volby v Česku odpovídají západním demokratickým standardům?

To určitě ano. Z výzkumů mapujících důvěru ve volby po celém světě plyne, že v Česku se výsledkům voleb věří a nedochází k zásadním pochybením. Určité nešvary ale samozřejmě existují.

Nejrizikovější jsou v komunální volby. Hlavně na menšíchměstech není úplně složité ovlivnit výsledek voleb pomocí kupování voličů. Tyto obce už jsou relativně velké, takže dává ekonomický smysl neférovým způsobem obsadit radnici a současně v nich už nefungují bezprostřední osobní vazby, takže se lidé nestydí nechat se koupit. Jen zlomek z těchto machinací přitom vidíme, jen málo se jich dostane před soudy.

Tomáš Lebeda s kolegy z olomoucké katedry politologie zkoumá atypické chování voličů, tedy když v podobných okrscích dopadnou volby úplně jinak, a snaží se rozdíly vysvětlovat. Z výzkumu vyplynulo, že velmi negativní efekt mají dvoudenní volby. To u nás bylo zavedeno v roce 1971, když se KSČ bála, že v reakci na normalizaci klesne volební účast. Dvoudenní volby dávaly režimu možnost absentéry dostat k urnám alespoň druhý den. Ponechali jsme si to jako tradici, přitom je to ve světě prakticky unikátní, úplně zbytečné a vzbuzuje to otazníky nad tím, co se děje v noci z pátku na sobotu ve volebních místnostech. A to hlavně v obcích, kde má starosta „pod palcem“některé členy volební komise, zapisovatele, ředitele školy, kde se často volební místnosti nacházejí, a i třeba obecní policisty, kteří volební místnosti hlídají. Aniž bych tedy chtěl říci, že se to děje masově, tak v komunálních volbách je riziko zneužití poměrně velké.

LN Jak volební nešvary řešit?

Je velký problém, že neexistují nástroje k efektivnímu vynucování pravidel o průběhu voleb. Jedinou možností je zrušení voleb soudem, což je ale nesmírně silný zásah do demokratického procesu, a proto se to soudy zdráhají činit, až na úplné „prasárny“. Racionální přístup tedy bohužel je, že žádná sankce prakticky nehrozí, a proto se vyplatí porušovat pravidla. Proto si myslím, že by bylo namístě zřídit orgán, který by řešil stížnosti na neférovou kampaň už v jejím průběhu a měl by v ruce i určité nástroje. Smysl by dávaly třeba pokuty za přestupky a správní delikty nebo předběž- ná opatření přikazující ukončit určité chování v kampani.

LN V první den první přímé volby prezidenta byl v Blesku zveřejněn velký inzerát, který dehonestoval Karla Schwarzenberga. Soud přesto řekl, že nemohl ovlivnit výsledek voleb. Je vůbec představitelné, aby soud zrušil celostátní volby?

Nejvyšší správní soud rozhodl, že sice došlo k závažnému porušení volebního zákona, ale rozdíl mezi oběma kandidáty byl tak velký, že není pravděpodobné, že by bez tohoto inzerátu volby dopadly odlišně. Mně to přijde přesvědčivé. A dovedu si představit, že kdyby rozdíl v počtu hlasů nebyl deset procent, ale třeba půl procenta jako teď v Rakousku, tak by soud mohl kvůli zásadnímu pochybení zrušit i celostátní volby. Na druhou stranu je pravda, že psychologická bariéra na straně soudu je značná. Aby nikým nevolení soudci zpochybnili vůli pěti milionů voličů, to už chce odvahu.

LN Na přelomu let 2017 a 2018 nás čekají v relativně rychlém sledu nejprve volby do Poslanecké sněmovny a pak volby prezidenta republiky. Co můžeme očekávat?

Co se týče prezidentské volby, tak pokud nedojde ke změně právní úpravy, tak pravděpodobně po- dobný chaos a rozdělení společnosti jako při první prezidentské volbě. Za největší problém považuji podmínky navrhování kandidátů. Díky Nejvyššímu správnímu soudu už je sice jasné, jak počítat procenta při vyřazování neplatných podpisů, ale určitě se bude opakovat problém s tím, že ministerstvo vnitra vůbec nekontroluje, zda lidé archy opravdu podepsali. Kontroluje se jen soulad údajů s centrálními registry. A to znamená, že mnohdy jsou i „pravé“podpisy vyřazeny, protože lidé si spletli trvalý pobyt s bydlištěm.

Pro kandidáta je vlastně nejracionálnější, kdyby podpisy zfalšoval kompletně, třeba si vypsal jména z obchodního rejstříku. To nemá znít jako návod, to je upozornění na zásadní chybu systému. Kdo poctivě sbírá podpisy na ulicích, tak může dopadnout daleko hůře než kandidát, který si vše opsal z internetu. A nepodceňoval bych, že někteří kandidáti už to teď takto sbírají… (úsměv) Parlament by na to měl zareagovat a zákon změnit.

LN Objevil se návrh, že by to mohlo být po rakouském vzoru šest nebo osm tisíc úředně ověřených podpisů.

To by problém vyřešilo, ale znamenalo by to zásah do ústavy, která přímo obsahuje požadavek na padesát tisíc podpisů. Zákon by nemohl stanovit, že stačí několik tisíc podpisů, ale ověřených.

LN Pokud současný systém příliš polarizuje společnost, co byste navrhoval?

Takzvaný systém alternativní volby, který původně pochází z Austrálie a pro volbu hlavy státu se používá v Irsku. Lidé v něm místo hlasování pro jediného kandidáta všechny kandidáty seřadí podle svých preferencí a volby jsou tím pádem rozhodnuty v jediném kole. Celkově to přispívá k výběru kandidáta přijatelného pro nejvíce voličů, což by bylo plus vzhledem k tomu, že prezident má v českém ústavním systému především reprezentační roli.

Jedinou sankcí za porušení pravidel volební kampaně je zrušení voleb. To je špatně, protože to motivuje strany páchat nepravosti.

vyučuje ho na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zabývá se především volebním právem. Kromě práv vystudoval i politologii na Fakultě sociálních věd UK.

Vedle své akademické kariéry je internetovým podnikatelem, je ředitelem firmy Internet Info, která provozuje weby Lupa.cz či Měšec.cz. Působí také v oborových sdruženích SPIR a CZ.NIC.