Nibaleone. Vítěze Gira probudil řídký vzduch
der Vinokurov a najednou (nejspíš už marně) doufal, že si Nibali plánovaný odchod z týmu rozmyslí.
Zapomenut byl cyklista, který v Dolomitech tři dny trpěl a zaostával a který tehdy říkal: „Jsem jen člověk, všichni máme zlé dny.“V Alpách naopak Nibali líčil: „Čím byl vzduch řidší a nadmořská výška větší, tím jsem se cítil lépe.“
Zapomenut byl i stoh kritických článků italských médií. Už po pátečním etapovém triumfu zářil z Gazzetty dello Sport obří titulek NIBALEONE (spojení slov Nibali a campeone, tedy šampion – pozn. red.).
Bravurně stáhl ztrátu na Chavese
Ovšem aby se opravdu stal šampionem Gira, musel nejprve v sobotní alpské etapě zlikvidovat 44 vteřin ztráty na Kolumbijce Estebana Chavese.
Provedl to bravurně. S využitím mimořádné vrchařské síly Astany.
Posledních 30 kilometrů v horách se změnilo ve zničující bleděmodrý kolotoč, jehož ďábelské tempo rozjel ve skupině favoritů Nibaliho pomocník Fuglsang, načež předal žezlo Scarponimu. Patnáct kilometrů před cílem přišel v průsmyku Lombarda drtivý úder Nibaliho. Zprvu se jej ještě drželi Chaves a Valverde, brzy už nikdo.
„Ani jednou jsem se neohlédl. V pátek jsem nabral spoustu sebedůvěry. Vsadil jsem všechno na jednu kartu,“říkal Nibali. Další parťák Kangert se stáhl z předchozího úniku a ještě mu potáhl tempo. „Tactica incredibile,“křičel hlasatel.
Za Chavesem dorazili před etapou rodiče, poprvé v životě do Evropy. Don Jairo a doňa Carolina seděli u cíle, drželi se za ruce, doufali. Jenže růžový dres byl str- háván z jejich syna. Nibali proťal osamoceně cíl a hlasatel počítal Kolumbijcovu ztrátu: „20 vteřin, 30, 40, 45, 50.“Hotovo! Chaves projel páskou až s odstupem 1:36 minuty hned vedle Scarponiho z Astany. Jeden zklamaný, druhý nadšeně zvedající paži na znamení týmového vítězství. Tolik emocí najednou prýštilo v Sant Anna di Vinadio.
Nibali se sklonil nad řidítka, plakal dojetím, když jej kdosi objal a gratuloval mu. Chavesovi rodiče!
Druhý Chaves líčil, že nachladl a bral antibiotika, ale vzápětí dodal: „To není výmluva. Neměl jsem dnes dobré nohy. Je to jen závod. Hlavní je, že jsou tu mí rodiče.“
Opodál dlouze seděl na asfaltu Steven Kruijswijk, těsně sražen ze stupňů vítězů. Po pátečním pádu měl zlomené žebro. „Uvidíme, kam s ním dojedu,“prohodil na sobotním startu. Přejel s ním 4100 výškových metrů v dosahu nejlepších!
Nibali, před týdnem dříve zlo- mený a nemluvný, by se najednou samým štěstím rozdal. „V Dolomitech jsem si na chvíli pomyslel, že vše je ztraceno,“vyprávěl. „V Alpách jsem si řekl: Neřeš, kolikátý budeš, prostě útoč.“
Nedělní Gazzetta přes celou první stranu hlásala „Jeho Veličenstvo Nibali“a pod tím „Jeho Veličenstvo Real“. Úvodník listu popisoval končící drama Gira 2016: „Muka, vzkříšení a extáze. Příběh, jako kdyby se Homér potkal s Hitchcockem.“
Vincenzo Nibali předvedl úžasný zvrat a má čtvrtý titul ze závodů Grand Tour.