O škole, životě a větném rozboru
v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání o radosti z poznání či vůbec o radosti ve škole nemluví. Což je pochopitelné, protože tam se neříká, dokonce ani jak mají učitelé kterou látku učit; na to totiž mají vysokoškolské diplomy.
Rozvoj analytického myšlení
K čemu je dětem a studentům větný rozbor, je už v odborné literatuře popsáno. Spolu s matematikou, chemií i fyzikou totiž rozvíjí analytickémyšlení, které umožňuje vidět jevy světa v jejich struktuře, a takováto dovednost věru v životě není k zahození. Dále potřebujeme vědět něco o gramatice rodného jazyka, když se učíme jazyku cizímu – přímá metoda je sice výborná, ale po šestém roku života, kdy nám vypoví dětský napodobovací program, se občas bez mluvnických pojmů neobejdeme. Ale ani jako nástroj rozvíjení komunikačních kompetencí v mateřském jazyce není větný rozbor nepoužitelný. Každý dobrý češtinář totiž už po mnoho desetiletí ví, že když větu či souvětí takzvaně rozebere a výsledek hezky graficky znázorní, může ihned zadávat žactvu, aby na dané schéma tvořilo věty jiné; obvykle se pozitivně naladěná část třídy chytí, a učitel tak může pracovat třeba na hodnocení a zlepšování slovní zásoby.
To by z hlediska požadavku „škola (jen?) pro život“, čili pro výcvik komunikace, jistě mohlo jako stylizační cvičení v rámci jediné věty či souvětí stačit. Ale co text? Tam se přece najde nejvíc opravdových nedostatků v návaznosti myšlenek a výpovědí, nefunkčních návratů a opakování v mluvených i psaných projevech a projevů neschopnosti tvořit jasná shrnutí, závěry a pointy. Na toto propojení jazykovědné teorie s praktickou komunikační výchovou učitelská praxe nepamatuje. Této vlastnosti textu se říká aktuální členění výpovědi a textové tematické posloupnosti a nejde o nic jiného než děti a studenty naučit zajímavé analýze textu a na jejím základě zadat třeba soutěž o nejlepší pohádku nebo povídku. Takových zajímavých postupů, jak by bylo možné i za pomoci gramatické analýzy postupně vylepšit současnou nepříliš radostnou úroveň veřejné komunikace, je celá řada. Možná by pak mohla čeština začít co do obliby soutěžit třeba i s tím tělocvikem.
Nespisovná čeština ve školách
Víme, že kampaň proti výuce gramatiky občas v médiích vzplane, drží se jí ve svých aktivitách soustavně především nekvalifikovaní publicisté a školští revolucionáři či mizomusové, většinou nepedagogové vzpomínající na vlastní odpor k matematice či jiným exaktním postupům včetně větného rozboru. A neslavně také někteří novináři a publicisté. Mnohým z nich, stejně jako některým studentům bohemistiky, je vlastní nechuť k formálnímu, analytickému vzdělání. Přitom mě ale zaráží, že novináři si nevšímají opravdového problému jazykové úrovně ve školách, zejména pražských, protože tam se ve vyučovacích hodinách nemluví spisovně, nýbrž obecnou češtinou. Je doloženo, že v takových případech učitelé žáky spíš napodobují, než aby je opravovali.
Vždycky se ptám, kdy si přečtu v novinách něco od dobrých a rozumných učitelů a učitelek, kteří se snaží češtinu svých žáků a studentů zlepšovat a kteří gramatiku učí rádi a dobře a vědí, k čemu ve škole slouží. Asi by jejich názory nebyly dost revoluční a atraktivní. Stejně se ptám, proč se odpovědí na stesky rodičů i studentů na úroveň našeho školství aktivně nechopí pedagogičtí odborníci z asi dvou desítek pedagogických kateder našich vysokých škol.
V citovaném čísle Lidových novin najdeme také velké interview s devatenáctiletým předsedou středoškolské unie založené roku 2013. Jeho některé názory na školu se dají zčásti prominout mládím, které je vždy rozhněvané, naivní a neinformované, ale zaráží onen tah na branku či drajv, s kterým se jeho organizace chce pustit do reformování českého školství například podle vzoru skandinávského. Trochu mi to připomíná svazáky z padesátých let, akci Mládež řídí Brno, Pavla Kohouta a přesvědčení, že v Sovětském svazu je všechno lepší... Ctění akademikové by si měli uvědomit, že tento národ, či jeho čelní představitelé, je a byl převážně neofilní, změna a revoluce mu bývaly nade vše a racionalita se dostavovala až post festum; tak pozor, abyste nebyli překvapení! Pana předsedu Štěpána Kmenta totiž už přijala ministryně školství.
Autor je vedoucím bohemistické katedry na Technické univerzitě v Liberci