V Turecku probíhá putinizace
Jste-li nezávislý novinář v Turecku, můžete přijít o práci nebo jít do vězení, či se dokonce stát terčem ozbrojeného útoku, říká Celil Sagir, komentátor a editor listu Yeni Hayat, který dříve pracoval ve vládou obsazeném listu Zaman.
nův režim nechal propustit celkem 894 novinářů. „Umlčeny“byly dva deníky a jedna tisková agentura, více než 104 tisíc webových stránek pak turecký režim zablokoval.
Žádný podnikatel si nedovolí u nás inzerovat
Sagir ovšem v práci novináře pokračuje – spolu s kolegy začali koncem dubna vydávat nový nezávislý list Yeni Hayat (Nový život). Přiznává, že nový deník si teprve hledá své čtenáře a má ekonomické problémy: „Žádný podnikatel si nedovolí u nás zaplatit inzerci. Jsou pod tlakem, aby jim nezavolali z vlády. Musíte proto noviny prodávat za vysokou cenu, takže dosáhnete mnohem méně čtenářů,“stýská si Sagir.
Jeho nový deník by potřeboval denně prodat sto tisíc výtisků, zatím přitom dosáhl 60 tisíc. Sagir ale věří, že své čtenáře najde – původní Zaman, na nějž byla uvalena nucená správa, vycházel v nákladu 650 tisíc výtisků. Nyní, když se stal hlásnou troubou Erdoganova režimu, si ho však kupují pouhé tři tisíce lidí. „Je tu 50 procent populace, která si přeje číst pravdu, a ne poslouchat Erdoganovu propagandu,“věří editor a komentátor.
„Jste-li byznysmen a vlastníte televizi, musíte být připraven na to, že vám zavolají kvůli vaší vydavatelské politice. Zažili jsme už telefonáty, kdy Erdoganovi lidé chtěli měnit titulky. Režim na vás také může poslat daňovou kontrolu, najít nějaké nesrovna- losti, tomu teď Group.“
Neblahou zkušenost s Erdoganovými úřady Sagir měl už v minulosti – v roce 2014 mu režim nechal uzavřít tři twitterové účty, které sledovalo přes 55 tisíc lidí. Na soud se kvůli tomu obrátil sám Erdogan, jeho dcera a poradci. „Účty mi uzavřeli proto, že jsem na Twitteru sdílel podrobnosti o tehdejší korupční aféře. Chtěli mě umlčet,“říká Sagir.
Nyní už ale píše své postřehy na nový účet a se svými 47 tisíci odběrateli se pomalu blíží tehdejšímu číslu.
Více znepokojující je ale trestní oznámení, které na něj podal dnes už bývalý premiér Ahmet Davutoglu. „Přitom se osobně známe, dříve jsme spolu létali jedním letadlem na summity EU a na další události. Teď však stačil jeden kritický tweet a on mě žaluje,“kroutí hlavou Sagir.
Navzdory žalobě ho osud bývalého premiéra rozhořčuje. Zdůrazňuje, že Davutoglu zvítězil jako hlavní kandidát na premiéra ve volbách v barvách vládní Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) a neměl by být odvolán jen proto, že se znelíbil prezidentovi. „Je to jasné porušení ústavy,“domnívá se novinář.
Erdogan podle něj kontroluje vše a v zemi už není mechanismu, který by mu v tom zabránil. Sagir v této souvislosti poukazuje na justici, jež se ocitla pod dohledem prezidenta. Mnoho soudců, státních zástupců i policistů bylo v posledních letech vyměněno. čelí Dogan
„Aby Erdogan přežil, musí si udržet moc. Z tohoto důvodu bude stále více autoritářský, o tom není pochyb. Země se putinizuje,“říká komentátor s odkazem na korupční aféru z roku 2013, která sahala až do nejvyšších pater turecké politiky – a to včetně samotného Erdogana a jeho syna Bilala.
Sagir doufá v tlak, který by na režim měly vyvinout Spojené státy a především Evropská unie. „Teď ale vidíme, že Erdogan proti Unii použil uprchlické téma, aby ji umlčel,“konstatuje.
„Evropská unie by neměla přivírat oči před porušováním lidských práv v Turecku. Pokud to budete dělat, dočkáte se milionů tureckých a kurdských uprchlíků v Evropě,“říká a smutně připomíná současné násilí na tureckém jihovýchodě. Páku na Turecko prý Unie má – stačí ji použít a být kritický při vstupních rozhovorech. Zatím to ale vypadá jinak: podmínkou k otevírání kapitol a vůbec zahájení přístupových rozhovorů vždy bývala takzvaná kodaňská kritéria. Ta však nyní Ankara neplní a rozhovory pokračují.
Sám jsem pro Erdogana dříve hlasoval
I Sagir přitom v minulosti pro nynější hlavu státu hlasoval ve volbách: „To bylo ještě době, kdy dělali správné věci, vyjednávali s Evropskou unií a tlačili Turecko blíže k evropským standardům. To byla doba snů. Ale po volbách v roce 2011 se Erdogan změnil a vytáhl svoji islamistickou agendu.“Novinář tak kopíruje vztah klerika Fethullaha Gülena, spojeného s listem Zaman, k Erdoganovi – i největší nepřítel současné hlavy státu byl kdysi jeho spojenec.
„Když jste dnes novinář, můžete přijít o práci nebo být uvězněn, či se dokonce stát terčem ozbrojeného útoku, jak se to přihodilo přímo před budovou soudu Canu Dündarovi z deníku Cumhuriyet,“říká Sagir.
„Dnes máme nezávislé noviny, nikdo nám však nezaručí, že zítra nepřijdou a neobsadí redakci. Jsem ale optimista. Věřím, že své čtenáře si najdeme a deník přežije. Pesimista jsem na druhou stranu v tom, co se děje v mé zemi. Zítra vám mohou zabavit firmu, můžete být terorista, zrádce... i když nemáte žádné zbraně. Dokud režim kontroluje justici, nemáte šanci na spravedlivý proces, nic není zaručené,“uzavírá Sagir.
Jeho nový deník by potřeboval denně prodat sto tisíc výtisků, zatím přitom dosáhl 60 tisíc. Sagir ale věří, že své čtenáře najde.