Žák Myslbeka a Štursy, ne prorežimní sochař
Socha Klementa Gottwalda z Písku se pravděpodobně odstěhuje do depozitáře Alšovy jihočeské galerie. Jde o bronzový odlitek původní sochy Břetislava Bendy, která byla umístěna na náměstí v Písku a po roce 1989 byla zničena. Druhý odlitek má dost ohavnou minulost, v 70. letech jej koupilo město Příbram a při desátém výročí sovětské okupace Československa ji na protest odpálil třiadvacetiletý horník uranových dolů Ondřej Stavinoha. Socha přišla o nohu, roztrhla se v rozkroku a výbuch vysklil i výlohy na náměstí. Tři lidé byli odsouzení a Stavinoha dostal devět let. Což bohužel odpovídalo tehdejšímu trestnímu sazebníku – za stržení sovětské vlajky nebo sražení plechové rudé hvězdičky, což vesměs byl výraz zoufalé revolty mladých mužů, se dávaly natvrdo dva roky. Soudruzi ovšem Gottwalda na náměstí po opravě vrátili.
Je snad dostatečně jasné, že jako objekt politického významu nebo snad nedej bože oslava dělnického prezidenta nemá socha na veřejném prostranství co dělat. Je však výrazem doby (byť hrůzné) a dokladem stylu s ní spojeného.
Při diskusi o tom, zda se má socha snad rovnou vyhodit do povětří, různí lidé veřejně pronášeli různé názory. Podle jihočeského výtvarníka Miroslava Rabocha byl autor sochy Břetislav Benda nudný prorežimní autor. „Udělal pár hezkých holek, ale byli u nás i jiní, kteří by je dokázali lépe, být těmi zasloužilými a národními umělci,“pravil člověk, jehož dílo je vcelku utajené. Pokud by mělo být směrodatné, s jakými artefakty se mistr fotí, pak mu věru nepřísluší vyjadřovat se k tvorbě druhých.
Především ale to, co říká, je nehorázná lež, Benda narozený v roce 1897 byl žákem J. V. Myslbeka a Jana Štursy a venkoncem vzato šlo o velmi slušného figurativního sochaře, ve dvacátých letech se věnoval i sociálnímu umění. Jeho Gottwald je banální panák a čert ví, co ho přimělo jej vysochat. Nikdo ho také za něj nechce velebit, ale šmahem kvůli němu pohanět celou jeho tvorbu je nesmysl a Benda vskutku nebyl autor žádných sousoší sbratření, rudoarmějců a podobných. V depozitáři je socha na svém místě jako dokument doby, jako studijní materiál. Rozmlátit ji, na to je času dost vždycky.