Obloha je bohatá na družice oblétávající Zemi
Večery přicházejícího léta ozdobí hned tři jasné planety – Jupiter, Mars a Saturn. První z nich najdeme hned po setmění v souhvězdí Lva nad jihovýchodním obzorem. Stejně jasný jako Jupiter bude i Mars, promítající se na hranice souhvězdí Váhy a Štíra. Naoranžovělá planeta se na sklonku května ocitla v opozici vůči Slunci a současně i nejblíže Zemi. Jako poslední se přidá Saturn, který zdobí souhvězdí Hadonoše. Také tuto planetu ale bez problémů zahlédneme i bez dalekohledu.
Nadcházející léto je bohaté především na prolétající družice. Třeba v první polovině června nad Českou republikoumnohokrát uvidíme Mezinárodní kosmickou stanici. Poznat na nebi umělou družici přitom není nijak obtížné. Vypadá jako světlý bod, který pozvolna letí hvězdnou oblohou. Satelity nemají žádná navigační světla, udržu- jí přímý směr letu a nezůstávají za nimi žádné stopy. Při vstupu do zemského stínu z oblohy zvolna zmizí, někdy se také otáčí a pak mění i jasnost.
I ten nejrychlejší satelit procestuje celou oblohu nejdříve za několik minut. Na čím vyšší oběžné dráze se pohybuje a čím níže jej sledujeme nad obzorem, tím je jeho úhlová rychlost pomalejší. Kolem letního slunovratu, při pohledu ze střední Evropy, neklesá Slunce hluboko pod obzor, takže po celou noc osvětluje družice na těch nejnižších oběžných drahách.
Jak zjistíme, kdy nad námi nápadná družice přelétne? Stačí využít služeb na internetu nebo počítačových atlasů. Někdy lze dokonce vykreslit mapu s dráhou umělé družice mezi hvězdami (např. www.heavens-above.com). Mezinárodní kosmická stanice se pohybuje ve výšce přibližně 350 kilometrů, přičemž naši planetu oběhne jednou za 90 minut. Na délku má více než 70 metrů a spolu se slunečními panely šířku přes 110 metrů, celkem váží 300 tun a několik jejích modulů může obývat až deset kosmonautů.
Neméně podivuhodné jsou odlesky, které na nás vrhají družice telekomunikační sítě Iridium, zajišťující telefonické a datové spojení z libovolného místa naší planety. Satelity létají s odstupem pouhých jedenácti minut ve výšce osm set kilometrů nad zemí od jednoho zeměpisného pólu ke druhému. Iridia jsou vybavena anténami, které skvěle odrážejí sluneční světlo. Pokud se vhodně natočí, jejich velká zrcadla na nás „hodí prasátko“. Na nebi se tak vykreslí až dvacet sekund dlouhé zjasnění, během kterého družice urazí přes deset úhlových stupňů. Poté se zrcadlící plochy odvrátí a Iridium pohasne. V ideálním případě mohou jasností až padesátkrát předčit planetu Venuši v největším lesku.