Telička: Bakalu mám za přítele...
V souvislosti s krachující OKD se obul ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek kvůli výši odměn pro správní radu NWR, přes niž byla OKD ovládána, do jejího bývalého člena a dnes europoslance za ANO Pavla Teličky. „Tu společnost přece ale nezruinovaly standardní platby členům správní rady,“namítá Telička v rozhovoru pro LN.
LN Kandidoval jste za ANO, ale členem hnutí nejste. Nakolik se promítá domácí politická linka do toho, jaká stanoviska vy a vaši kolegové v Evropském parlamentu zastáváte?
Samozřejmě nemůžeme být odtrženi od reality a nemůžeme si říct, že jsme kandidovali za ANO a za ANO jsme byli zvoleni, ale teď si tady budeme dělat svoji politiku nezávisle na nich. To prostě logicky nejde. Nicméně pro mě je podstatné, že jsme byli zvoleni na základě nějakého volebního programu. Nebojím se říct, že ten program nejenže dodržujeme a naplňujeme, ale že ani v zásadních otázkách nedochází k nějakým střetům nebo k tomu, že bychom se s kolegy z domácí politiky nebo s vedením ANO rozcházeli.
Jistě, jsou věci, v nichž se můžeme názorově lišit. To si myslím, že není žádná novinka. To znamená, že diskuse se logicky vedou. Můžeme říct, že jsou tam jisté akcenty, které se liší, ale platí to, že komunikujeme, diskutujeme. Když říkal Andrej Babiš při jedné z našich posledních schůzek, že co se týká zahraniční, respektive unijní politiky, jsme my dva mnohem víc zajedno, tak na konci rozhovoru tomu tak skutečně většinou je.
LN Mluvíte o diskusi. Ta zahrnuje jakýsi předpoklad partnerství. Je váš vztah s Andrejem Babišem partnerský, nebo je on tím, kdo má zkrátka vždy navrch a poslední slovo?
Připadal bych si asi celkem trapně, kdybych tvrdil, že předseda hnutí nemá navrch. To, že je zvoleným předsedou, mu samo sebou dává nějakou váhu, kterou já nemám. A ani bych si nikdy nenamlouval, že ji mám. Přesto musím říci, že naše rozhovory jsou, řekněme, partnerského charakteru. Je tam vzájemný respekt.
Je ale jasné, že pokud se nakonec vedení hnutí rozhodne postupovat jinak, tak bude. A my se můžeme stavět na hlavu. Nicméně zatím si dovolím říci, že jsme nenarazili na situaci, kdybychom na evropské úrovni museli korigovat náš dosavadní postoj. Což samo o sobě hovoří o tom, že ta blízkost je vyšší, než se někomu může zdát.
LN Spousta lidí si nicméně asi klade otázku, proč jste vlastně vůbec do politiky šel. A zvlášť po boku Andreje Babiše. Co vás k tomu motivovalo?
Řekl bych, že to byla taková synchronie nejrůznějších aspektů a faktorů, které sehrály roli. Asi jeden nebo dva by nestačily k tomu, abych ten zásadní krok udělal. Byl jsem v určité fázi podnikání. Byla tam jistá únava – to se vám prostě stane, že po devíti letech podnikání cítíte nějakou únavu, potřebujete změnu, a na některé věci jsme my tři společníci měli jiné názory. Měl jsem jistou možnost jít do Ameriky do byznysu, ale v té době jsem nechtěl jít mimo Evropu. Naopak jsem se chtěl vrátit do Česka. Chtěli jsme se ženou už zpátky z Bruselu a dcera měla tehdy čtyři roky do maturity – letos maturuje. Říkali jsme tedy buď hned, anebo až po těch čtyřech letech.
Andrej Babiš mě oslovil v době, kdy se pouštěl do projektu, neměl lídra a smýšlet sám o sobě jako o lídrovi asi nebylo tehdy jeho preferencí. Přišel s tím tedy za mnou. Já jsem mu vysvětlil, že to nepůjde a proč ne. Jak ale on říká, že je testovaný, že má gen vytrvalého horolezce, tak ve vztahu ke mně vytrvalý byl. Vyjednával a evropská politika byla – neříkám, že kompromis, ale to, na čem jsme se shodli. Prostě to tak všechno zapadlo. A v ten moment jsem v sobě zase probudil ambici přispět k nějaké změně postavení České republiky v rámci Evropské unie a zase nahlédnout zpět do té evropské politiky. Zároveň v rovině, ve které jsem v životě nebyl. Prostě mě to nějak nakonec lákalo a lákala mě i ta soutěž. Určitě tam byla ambice, ale nebyla to prvotní věc. Ta samotná by nestačila.
LN Říkal jste, že jste se chtěl vrátit do Čech. Proč jste tedy za ANO nekandidoval v parlamentních volbách už na podzim 2013?
Tehdy byl důvod ten, že bychom nestihli do té doby uzavřít naši firmu. A byť někteří poslanci podnikají, je pro mě nepředstavitelné, že by tam v mém případě byl souběh. V ten moment jste totiž samozřejmě podstatně zranitelnější. A já se přiznám, že jsem rád, protože si sám sebe na půdě národního parlamentu nedovedu představit. Jsem rozhodně víc exekutivec, koncepčně myslící člověk, vyjednávací. Nemyslím si ani, že bych měl přidanou hodnotu na půdě národního parlamentu. Myslím, že jsem doma v evropské politice.
LN Před Andrejem Babišem vás lanařila do politiky celá řada lidí. Mimo jiné třeba Stanislav Gross, který vás chtěl jako ministra zahraničí. Proč jste odmítl? Je to ta evropská rovina, na níž jste se dohodli s Andrejem Babišem, nebo i něco dalšího?
Určitě je to ta evropská rovina, ale možná to bylo i v těch některých jiných nabídkách. Stanislav Gross mi volal v den, kdy posledním usnesením Špidlovy vlády zrušili moji nominaci na další funkční období a nominovali Vladimíra Špidlu. Sešli jsme se a přišel s tou nabídkou. Přiznávám, že mi nebylo jedno, že mě de facto odvolali z té kandidatury, protože člověk do toho šel s nějakými představami, plánem v nějakém dlouhodobějším horizontu a k tomu si vzal celý svůj tým. Ale nebylo to tak, že jsem odmítl ten návrh, protože jsem byl uražený. V tehdejší politické kultuře si vůbec nedovedu představit, že bych do toho šel. Že bych šel do té vlády.
LN Pak přišel rok 2006 a s ním i nabídka Jiřího Paroubka. Proč jste tehdy odmítl i jeho?
Diskuse s ním byly celkem zajímavé, ale on je neskutečný pragmatik. Tehdy mělo podle průzkumů moje jméno nějakou marketingovou hodnotou. To je to, co chtěl. Řekl jsem i přímo Paroubkovi, že nejsem sociální demokrat. On na to ale namítl, že mě nechce jako sociálního demokrata. Že spolu tu stranu posuneme více do středu. Bylo tedy jasné od začátku, že takhle to nemůže být.
Pak přišly ještě další nabídky, jedna právě na vedení kandidátky do Evropského parlamentu, ale to už by neutáhl, protože tou dobou byla vůči mně opozice v sociální demokracii natolik silná, že by mu to neprošlo. Když bych se na to podíval ale ze svého pohledu, tam by to určitě nefungovalo. Nebyla tam ambice něco změnit. Posunout Česko někam. Změnit postavení České republiky v Unii.
LN A u Andreje Babiše tohle podle vás je?
Opakovaně to v našem rozhovoru zaznělo. Nechávám na úvaze každého, jak to bylo míněno, ale takhle ta diskuse byla vedená. Ta nebyla o funkcích. A kdyby mně šlo o funkci, akceptoval bych některou z těch v minulosti. Nemám potřebu si něco dokazovat. Já jsem v zásadě člověk sa- turovaný. Vyjednal jsem členství, byl jsem prvním českým eurokomisařem, jako jediný Čech jsem se dosud dostal do jádra Coreperu (výbor, který předjednává agendu schůzek unijních ministrů – pozn. red). Navíc vím, že když budu chtít, tak se znovu uživím. Podařilo se mi s dalšími dvěma společníky postavit prosperující firmu a podařilo se nám, aby ta firma ve velmi konkurenčním prostředí v Bruselu uspěla.
To, co už jsem udělal jednou, můžu udělat podruhé. A to je mimochodem hrozně důležité v politice. V tom je taky síla těch lidí, kteří šli do politiky až v nějakém věku a třeba z nějaké pozice anebo z byznysu. Ti jsou většinou přece jenom v lepší pozici, mohou více ustát své názory, svá předsevzetí – lépe než člověk, který je tam de facto od školních lavic. Takový, který ze školních lavic přešel do těch parlamentních.
LN To je zřejmě ta pozitivní stránka byznysového pozadí při vstupu do politiky. Ta druhá je ale celkem přirozeně kritika zmožného střetu zájmů. Právě firmu, kterou zmiňujete, BXL Consulting, jste krátce před vstupem do politiky poslal k ledu. Přesto je dodnes hojně skloňována v souvislosti s možným střetem zájmů.
Na střet zájmů nenarážím a ani to tak nikdy nebylo. Že někdo ten dojem vytváří, to je jiná věc. Ve střetu zájmů jsme ale nikdy nebyli ( druhým společníkem byl Petr Ježek, který je dnes rovněž europoslancem za hnutí ANO – pozn. red.). Střet zájmů by byl, kdybychom počkali, jak dopadnou evropské volby, a pak jsme případně něco s tou firmou dělali nebo bychom dokonce už byli v Evropském parlamentu a tu firmu bychom rádoby na někoho převedli.
Nicméně v prosinci roku 2013 padlo rozhodnutí a myslím, že hned sedmého ledna 2014 byl jmenován likvidátor. To znamená půl roku před nástupem do Evropského parlamentu jsme neměli vliv na její chod. Ze dne na den pohřbili prosperující, životaschopnou a konkurenční firmu, za kterou jsme nedostali ani korunu. Teoreticky jsme v těch volbách nemuseli uspět, ale ta společnost už šla k ledu. To si myslím, že moc lidí neudělalo.
Kdyby mně šlo o funkci, akceptoval bych některou z těch v minulosti. Nemám potřebu si něco dokazovat. Já jsem v zásadě člověk saturovaný.
LN Kritika ale zní především kvůli podstatě toho byznysu – že jste měli lobbistickou firmu.
My jsme z devadesáti procent, možná více, dělali strategické poradenství – a to také většinu z nás bavilo rozhodně víc; když jsme vymysleli nějakou strategii, společnost o ní přesvědčovali, realizovali to...