Citlivé hlasování v citlivé době

Bundestag bude hlasovat o uznání arménské genocidy. Ankara varovala před možným „zhoršením vztahů“

BERLÍN/PRAHA Někdy se otálení příliš nevyplácí. Když si svět loni v dubnu připomínal 100. výročí od začátku masového vyvražďování Arménů v Turecku, němečtí zákonodárci se chystali hlasovat o rezoluci, jež by arménskou genocidu uznala. A to právě pod slovem genocida, jemuž se Ankara dlouhé roky brání.

Turecko, nástupce osmanské říše, přičítá smrt milionu až milionu a půl Arménů tehdejšímu válečnému řádění, nikoli systematické snaze o vyvraždění arménského etnika. Ostatně samo pocítilo ztráty, jak zdůrazňuje.

Hlasování o rezoluci, již tehdy předkládala vládnoucí CDU/CSU Angely Merkelové, spojenci kancléřky v parlamentu nakonec odložili. Obávali se, že by očekávaný výsledek – tedy uznání genocidy – mohlo narušit vztahy mezi Berlínem a Ankarou, silnými obchodními partnery. Kdyby němečtí politici loni tušili, jak citlivé budou vztahy mezi oběma zeměmi nyní, zřejmě by rozhodli jinak.

Ožehavá rezoluce se totiž na stůl zákonodárců německého parlamentu dostane dnes. V době, kdy je kancléřka pod tlakem kvůli vyjednávání s tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem ohledně uprchlické krize. A ten jí to tento týden neváhal připomenout. V úterý varoval německé politiky před následky, které mohou jejich zemi, v níž žijí i tři miliony Turků, čekat, pokud se Arménů zastanou.

„Schválení rezoluce přirozeně naruší budoucí diplomatické, ekonomické, obchodní, politické a vojenské vztahy mezi oběma zeměmi – a oba jsme také členy NATO,“citoval tureckého prezidenta server Deutsche Welle.

Když krvavé události, jež odstartovaly 24. dubna 1915, označila za genocidu například Francie v roce 2011, Turecko dočasně odvolalo svého velvyslance ze země. Když se k podobnému kroku chystalo loni Rakousko, Turci udělali to samé. Arménskou genocidu dosud uznala necelá třicítka zemí ve světě, mimo jiné Rusko, Brazílie, Itálie, Kanada (Česko ni-

V květnu 1915 zahájili osmanští velitelé hromadnou deportaci etnických Arménů, zbylí odcházeli sami. Arméni tvrdí, že to byla genocida, při níž zemřel až milion a půl lidí – ať už byli pozabíjeni, či zemřeli vyčerpáním.

Turci slova o systematickém vraždění etnických Arménů odmítají. Hovoří o válečných střetech, při nichž zahynuly i tisíce Turků. Kořeny sporu sahají až ke konci 19. století. V letech 1894 až 1896 zemřelo na 30 tisíc etnických Arménů. koli) a více než 40 států USA. Nicméně na hlasování v americkém Kongresu se zatím čeká. Ankara před časem pohrozila americkému prezidentovi Baracku Obamovi možnou „ztrátou“strategicky zásadní vojenské základny NATO na tureckém území.

Německé hlasování nastává v těžké chvíli hlavně pro Merkelovou, hlavní iniciátorku sporné dohody mezi Evropskou unií a Tureckem. Osmadvacítka a Ankara v březnu uzavřely pakt, který brání přílivu uprchlíků z Blízkého východu na starý kontinent.

Pro naprostou většinu migrantů se branou do Evropy stalo Egejské moře z tureckého pobřeží. Ankara se však zjara zavázala, že Unie bude moci vrátit každého uprchlíka, který nelegálně připluje z Turecka. Od té chvíle se vlna běženců zásadně zmenšila. Přesto za každého, jemuž se podaří Turkům proklouznout a kterého EU vrátí, Brusel slíbil, že přijme jednoho Syřana z tureckých uprchlických táborů.

Unie také Turkům slíbila dohromady šest miliard eur na provoz uprchlických táborů a ochranu hranic. Turecko však za svou pozici „brzdy“žádá víc. Chce, aby EU zrušila vízovou povinnost pro jeho občany, čemuž se řada členských států brání. Ani urychlení přístupových rozhovorů pro vstup do EU mnozí nevítají. Už proto, že nynější turecká garnitura vzbuzuje obavy. A to jak sílící kontrolou médií vládou, tak kurdskou otázkou či podezřením z porušování lidských práv.

Zatím posledním krokem bylo odvolání bývalého premiéra Ahmeta Davutoglua, který „si přestal rozumět“s Erdoganem, či zbavení imunity takřka třetiny tureckého parlamentu (většiny kurdských poslanců). Merkelová tyto události zkritizovala, nicméně kritiku si vysloužila třeba za povolení trestního stíhání německého komika Jana Böhmermanna za satirickou píseň o Erdoganovi.

Včera kancléřka oznámila, že rezoluci podporuje. Ale hlasování se z časových důvodů nezúčastní.

Komentář k tématu čtěte na straně 10