Být dnes spolu je naše síla
AVIGNON/PRAHA Po přestálém šoku v závěru minulého týdne se i do Avignonu vrátil život, festival pokračuje ve svém typickém koloritu, který tak neopakovatelně umí rozžít celé město. Desítky pouličních představení, akcí, performancí běží dál. Život se sice vrátil, ale obyvatelé i návštěvníci se shodují, že smutek a šok přetrvávají, nelze je vypudit z hlavy. A tak i když prohlášení vedení festivalu může leckomu připadat i patetické, vychází ze samé podstaty divadla, z jeho smyslu, kterým je společné sdílení uměleckého díla. A to dává naději. „Divák je také žena, muž, dítě a jejich společná přítomnost popírá tmu. Být dnes spolu je naše síla. Je to akt odporu,“píší pořadatelé.
Avignonský festival vede již tři roky režisér Olivier Py a i letošní 70. ročník přinesl několik zajímavých projektů. Především se ředitel postaral, aby se do tradičního festivalového prostoru – na nádvoří Papežského paláce – po čtvrt století vrátila Comédie Française. Divadelní ztvárnění Viscontiho scénáře Soumraku bohů v režii Iva von Hovea bylo vesměs hodnoceno jako vysoce aktuální kus přinášející mrazivou výpověď o světě před pádem.
Pyova dramaturgie se vůbec od počátku jeho avignonského působení jeví jako hodně vyvážená, pestrá a v dobrém slova smyslu myslící na diváky. A přitom v rozumné míře nabízející i experimenty a netradiční formy. Py také dbá na to, aby publiku nabízel zajímavé režijní osobnosti z celé Evropy – měřítkem je především kreativita, věk nehraje žádnou roli. On sám se letos pustil do komornější inscenace (loni inscenoval temného Krále Leara na nádvoří Papežského paláce) a ve vlastním překladu, úpravě i výtvarném pojetí nastudoval Aischylova Upoutaného Prométhea jako působivou poemu o smyslu lidského života.
Dalším velkým festivalovým prostorem je kromě Papežského paláce ještě pořád zánovní budova La Fabrica mimo centrum, kam se i letos (po loňském úspěchu v Avignonu) vrátil ruský režisér Kirill Serebrennikov a uvedl zde Gogolovy Mrtvé duše. Serebrennikov je momentálně dosti módní ruský tvůrce objíždějící evropské festivaly a i český divák si bude moci udělat obrázek, o jak autentického režiséra jde – na podzim jej přivítáme na festivalu Divadlo v Plzni, kde uvede hru Maria von Mayenburga Mučedník. V La Fabrice si mohli ještě zvlášť zocelení diváci vybrat téměř dvanáctihodinovou adaptaci románu jihoamerického autora Roberta Bolaňa 2666, apokalyptickou vizi ze třetího tisíciletí.
I letošní 70. ročník největší divadelní akce ve Francii – festivalu v Avignonu – je konfrontován s teroristickým útokem v Nice 14. července. Vedení přehlídky, která otevřela své brány 6. července a končí tuto neděli, ale odmítlo omezit program a ve svém prohlášení pokračování festivalu označilo jako akt společného odporu proti násilí.
Divadlo na školních dvorech i zahradách
Festival se letos po pauze (zaviněné snížením rozpočtu) vrátil do dalšího exkluzivního plenérového prostoru, a to do opuštěného lomu v Boulbonu. Je to úchvatná přírodní scenérie nedaleko Avignonu a diváci si v ní mohli vychutnat ambiciózní šestihodinovou adaptaci Dostojevského románu Bratři Karamazovi v režii Jeana Belloriniho (Théâtre Gérard Philipe Centre dramatique national de Saint-Denis).
V Avignonu se divadlo hraje prakticky všude, ve starých konventech, na školních dvorech, zahradách: jsou to desítky produkcí a vybrat si není jednoduché. Divák často musí naslouchat jen svému instinktu; letos třeba budil zájem projekt stále populárnějšího mladého