Hrozí nám spíše genocida ducha než bělochů
Zčlánku Je na řadě genocida bělochů v Evropě? (Lidové noviny 18. července) se v pasážích kritizujících údajné nevhodné křížení ras objevuje jen vzývání čistého rasismu.
Předsudky podobného typu vedly nedávno k hlasování o britském vystoupení z Evropské unie, když se proponentům brexitu a části médií podařilo značnou část britských voličů přesvědčit o tom, že jsou obyvatelé Britských ostrovů neslučitelní s násilníky, zloději a vysávači sociálního systému, kteří k nim přicházejí z Polska, Česka nebo Rumunska (pravda, ve srovnání s námi vyšli u hlasujících lidé z bývalých britských kolonií lépe).
Hrůzná je ovšem relativizace našich závazků k humanitě, ke křesťanským tradicím chovat se k jiným jako bližní a poskytovat jim pomocnou ruku, stejně jako hodnot Všeobecné deklarace lidských práv, která podmalovává Zeleného-Atapanovu tezi: „My jsme se však nepodíleli na bohatnutí z kolonií, a proto my nemáme žádnou morální povinnost přijímat utečence z těchto území bývalých kolonií, abychom napravili chyby dávných politiků.“V minulosti se žádná ze západních zemí nepodílela na instalaci komunistického systému ve východní Evropě, přesto uprchlíkům z něj pomáhali. Američané dvakrát vytáhli svou pomocí Evropu z hrůzy světových válek, přesto si také mohli říct, že oni naopak z poměrů starého kontinentu odešli právě proto, aby z jeho svárů i nesvárů unikli, a tedy že nemají potřebu si na starém kontinentu pálit prsty. Bohatší země EU by se v podobné logice nemusely starat o to, aby nám různými programy pomohly, a stejně vniveč by mohly při- jít i spojenecké závazky NATO, kdy za naše eventuální problémy nikdo z partnerů užívajících si bezpečí taky docela jistě nebude moci.
Na úrovni Josefa Mengeleho
Vzbuzovat averze proti „míchání ras“je na úrovni oslavy průkopnických prací Dr. med. Dr. phil. Josefa Mengeleho. Vzhledem k proporcím obyvatel nám reálně genocida zcela jistě nehrozí, stejně jako nehrozí třeba zánik angličtiny jako základního jazyka komunikace v multietnických Spojených státech (jejichž do státního znaku zakotvené E pluribus unum, Z mnoha jedno, je ostatně zdůrazněním prospěšné hodnoty míchánímigračních proudů). Hrozí nám ale genocida ducha, pokud začneme své závazky humanity poměřovat jen handlířským „co za to“, pokud začneme oživovat rasové averze, kterým v minulosti i v Evropě padly za oběť miliony, nebo pokud budeme toleranci a vzájemné soužití lidí různých kultur označovat za údajné „míchání lidských ras v Evropě na rozkaz“v obratech poplatných konspiračním teoriím. Pokud by tento přístup měl v hodnotách českého státu převládnout, měli bychom se především zříci tradice Masarykovy nebo Havlovy a nepředstírat, že můžeme být zemí, která staví na hodnotách důstojnějších, než jsou jen provinční malost a zakomplexovanost.
Domorodcům v Amazonii by možná(!?) takové zapření evropských humanitních tradic nijak špatné připadat nemuselo, možná by si k takovému duchovnímu požitku mohli třeba ještě zakousnout kousek upečeného zajatce ze sousedního kmene, do středoevropské kultury však zcela jistě nepatří (pokud již ovšem avizovanou genocidu nemáme za sebou).
V minulosti se žádná ze západních zemí nepodílela na instalaci komunistického systému ve východní Evropě, přesto uprchlíkům z něj pomáhaly