Ani mě nenapadlo se z olympiády v Riu odhlásit
Tenistka nerozehnala splín ani v zeleném ráji v Londýně. Teď vzhlíží k betonovým jevištím v Riu.
PRAHA Ta zpráva by se na první poslech mohla zdát poněkud lechtivou. Petra Kvitová poletí do Brazílie bez sukně. Pravda, po dalším upřesnění už se z ní košilatý náboj vytrácí.
A vychází najevo, že dvojnásobná wimbledonská šampionka není nějaká nestyda. Při úterní zkoušce výbavy pro olympijské reprezentanty si totiž pouze nechala zúžit a zkrátit zmíněnou část oděvu, jež jí úplně neseděla. A náležitě upravenou si ji převezme až začátkem srpna v dějišti sportovního monstrpodniku.
Ještě jedna novinka týkající se šestadvacetileté levačky z Fulneku, mířící již na třetí hry, může působit zvláštně. Co si s sebou berete do Ria? slyšela při rozhovoru s houfem reportérů v jednom pražském nákupním domě.
Vydru! Mohla znít pravdivá odpověď. Nejde však o zvířecího miláčka ani o plyšový talisman v podobě lasicovité šelmy, nýbrž o Davida Vydru, jejího kondičního trenéra. Tenisový kouč František Čermák dostane koncem července po turnaji v Montrealu pár týdnů volna.
Vzkřísí ztracenou formu?
Kvitová s Vydrou si včera vyzvedli objemné tašky s oblečením od sponzora výpravy. Její fasování dosud probíhalo za mírného zájmu médií i fanoušků. Až přítomnost Kvitové přilákala asi dvacet novinářů, kameramany a fotografy.
Po domluvě ohledně nepasující sukně báječně naladěná blondýna rozdávala podpisy, na něž ve frontě čekaly desítky žadatelů. Pompézní akce, symbolizovaná pěti propletenými barevnými kruhy, se jí opět připomněla.
Ne že by to zvlášť potřebovala. Na rozdíl od kolegů Tomáše Berdycha a Karolíny Plíškové, kteří se z účasti v Riu omluvili (za důvod uvedli obavu z viru zika), se k olympiádě upíná už řadu měsíců. „Od začátku sezony ji mám v podvědomí a myslím na ni čím dál víc,“tvrdí. „Ani mě nenapadlo, že bych se odhlásila.“
Takže žádné strachy z komárů a pouliční kriminality? „Vzhledem k dění ve světě bych se mohla děsit pořád a všude. VMontrealu si koupím repelent. Chystám se dodržovat všechny instrukce od lékařů a nikde se nebudu procházet sama. Takže se nějak extra nebojím.“
V hlavě jí tak může rejdit leda úzkost z nezdaru. Bídné výsledky se na ni lepí jako nežádaní nápad- níci. Od loňského srpna marně vyhlíží svůj osmnáctý turnajový titul. Od listopadových Masters čeká na postup do finále. Pohořela i na wimbledonské trávě, kde obvykle okřeje. A tak se jako ideální místo pro vzkříšení nabízí město rozkládající se pod gigantickou sochou Krista.
„Vždycky jsem ráda reprezentovala. I proto bych tu neúspěšnou éru ráda prolomila právě v Riu,“říká. „Věřím, že to jednou přijde.“
Přeje si medaili. Mluví o ní opatrně. Na minulých hrách v Londýně přebývala v pronajatém domku, teď se ve vesnici nastěhuje do pokoje s kamarádkou Lucií Hradeckou.
V Riu, kam pocestuje bez sukně, zato s Vydrou, by se ráda podívala na Copacabanu. Tím spíš, že se na slavné pláži budou fotit všichni čeští medailisté, jak se včera dozvěděla. „Tak to mám o motivaci navíc!“