Tento způsob léta...
Kdeže jsou ta léta, kdy se psávalo o industriálních učitelkách, které u Jadranu napadl žralok, v Jeseníkách řádila puma a pan Vomáčka vypěstoval desetikilovou dýni. A co teprve když se jako hlavní zpráva dne na Nově prodychtila „baba pod kořenem“, jak lid bryskně překřtil srdceryvnou reportáž o dámě, která při procházce lesem zapadla pod záludný klacek, pod kterým pak strávila noc. Oběť pak ochotně hrůzostrašný příběh sehrála na kameru ještě jednou, a divák tak dostal dramatické dílo klasických rozměrů, které mělo vše od expozice přes peripetii až po katarzi. Není divu, že je dodnes hitem internetu.
Letos je všechno vzhůru nohama. Nejdřív se předvedli Britové se svým brexitem a sotva zmizely komentáře na toto téma, začali masivně řádit teroristé a maniaci. A to nejenom ve Francii a Německu, ale ani u nás v obyčejném obchoďáku si člověk nemohl být jist životem. A do toho ještě ten zvláštní puč v Turecku a neméně podivný chlap s přehazovačkou, který chce být prezidentem v Americe. Prostě panoptikum plné zvratů, které se starou dobrou okurkovou sezonou nemá nic společného.
A přece zasvitlo na lepší časy – minulou sobotu to aspoň v hlavní zpravodajské relaci ČT vypadalo nadějně. Správný letní příděl prostoru v ní dostalo drama o potopeném přívozu na Nové Živohošti. Michal Kubal vypadal, skoro jako kdyby referoval o bojové akci v Sýrii. Stál energicky rozkročen před zatopeným plavidlem a v pravidelných intervalech na obrazovku volal záchranáře, který diváctvu vícekrát sdělil, že lidé nemají vztah k vodě a dělají vlny. Nebohý převozník mumlal, že se mu to nikdy nestalo a že prostě za to „můžou jiný lodě“. Zachránění pak sdělili národu, že byli rozrušení a že jim byl nabídnut psycholog. Celá šaráda se dostala ještě do nedělních zpráv, kde se vše znovu důkladně zopakovalo. Ještě že se aspoň okrajově dostalo i na skutečné téma, a sice divoké plavební praktiky zejména na Slapech a Orlíku, které mají letos už i oběti.
Z hlediska správného léta je půlhodinka s potopenou pramicí přesně to, co ve zprávách chceme, vždyť si to po těch hrůzách zasloužíme. Aspoň pro tu iluzi, že by se mohly vrátit ty staré mile nudné časy.