1900:

Na rok 1900 připravovala Paříž světovou výstavu, kterou chtěla uvítat nové století. Coubertin pojal nápad uspořádat olympijské hry v jejím rámci, aby se prostřednictvím tisíců přítomných diváků z celého světa rychleji šířila olympijská myšlenka. Byl to ale nešťastný nápad – generální komisař výstavy Alfred Picard se totiž rozhodl, že hry budou rozloženy do více než pěti měsíců jejího trvání a že se nebude soutěžit jen v „klasických“sportech, ale i v kulečníku, chytání ryb na udici či v běhu trojnohém.

Nebylo divu, že Coubertin nakonec odmítl mít s takovou akcí cokoli společného. Založil proto vlastní organizační výbor, který měl připravit samostatné olympijské hry. Rozeslal do světa pozvánky a těšil se na pařížský triumf. V listopadu 1898 se však jeho podniku zřekla mateřská Union des Sociétés Françaises des Sports Athlétiques. Důvod byl jasný: Coubertin neměl tolik peněz jako organizátoři světové výstavy. Druhé olympijské hry se tak vrátily zpět do rukou výstavního výboru, který jejich organizací pověřil sportovního střelce Daniela Mérillona.

Vznik Českého olympijského výboru

Coubertinova pozvánka na II. olympijské hry dorazila i do Prahy. Jednak do rukou Jiřího Gutha, tehdy už profesora gymnázia v Truhlářské ulici, jednak do rukou Josefa Rösslera-Ořovského, předsedy nedávno ustaveného ústředí českého sportu – České amatérské atletické unie. Spolu s „třetím do party“Václavem Rudlem, zakladatelem AC Sparta, iniciovali schůzku „všech zájemců o obeslání olympijských her“. Konala se 18. května 1899 a byl na ní založen Český olympijský výbor v čele s Jiřím Guthem, který začal připravovat výpravu českých sportovců na pařížské hry.

Olympijské hry v Paříži byly zahájeny 20. května 1900 a trvaly až do září. Sportovci se tak během nich většinou vůbec nepotkali – mnozí prý dokonce ani První olympijskou medailistkou v historii netušili, že startují na olympijských hrách. Z programu sice vypadlo vzpírání a zápas, zato byly zařazeny míčové hry jako fotbal, ragby, kriket a kroket, vodní pólo či pólo na koni. Vedle tenisu se hrál i golf, soutěžilo se v jezdeckých disciplínách a taky v lukostřelbě. V plavání se závodilo pod vodou i přes překážky a v šermu byly vypsány zvláštní soutěže pro profesionály.

Soutěže v atletice se odehrávaly v červenci v Boulogneském lese a tvořily vy- Českou výpravu tvořili tři atleti – František Janda-Suk, Karel Nedvěd a Ondřej Pukl – a gymnasta František Erben. Uspěl jediný – „Edison českého sportu“Janda-Suk. V hodu diskem zaujal všechny soupeře i diváky svým vynálezem: diskařskou otočkou.

„Nemohl jsem se smířit s myšlenkou, že Myrónův Diskobolos by to dělal špatně,“vzpomínal po letech, „a tu mi jednou napadlo, že když on při zášvihu pravé ruky má protichůdnou nohu vzadu, že snad také on házel z pravé přes levou nohu, ale za sebe. Zkoušel jsem to, dělaje při tom nejdříve poloviční rotaci, a když to šlo, postupoval jsem dále, až jsem zjistil, že s celkovou rotací se mi házelo nejlépe.“V Paříži nastupoval Janda-Suk k závodu rovnou z vlaku, po celonoční jízdě z Prahy. Přišel, viděl – a výkonem 35,25 metru skončil druhý za Maďarem Bauerem.

Celá česká výprava se těšila na vyhlašování nejlepších sportovců a na Čecha na stupních vítězů. Ovšem „nic nebylo tak ubohé jako rozdělování olympijských cen po závodech pařížských“, posteskl si doma Jiří Guth. V Paříži se roku 1900 olympijské medaile udělovaly jen v některých disciplínách, mezi něž hod diskem nepatřil. A tak se stalo, že první česká olympijská medaile nebyla skutečná medaile, nýbrž jen „laciný jarmareční artikl, a to dřevěný kalendářík na psací stůl“!

Obsah nejbližších kapitol