1904:

Na kongresu v Paříži v červnu 1894 bylo dohodnuto, že po Řecku a Francii se další novodobé olympijské hry budou konat ve Spojených státech amerických. Kde, to bylo ponecháno na Američanech.

První projevilo zájem o hry Chicago. MOVmu je proto na svém zasedání v Paříži v květnu 1901 přidělil. Coubertin obratem informoval amerického prezidenta Williama McKinleyho a požádal ho o patronát nad hrami. Stalo se, v září však McKinley podlehl atentátu. Na jeho místo nastoupil dvaačtyřicetiletý Theodore Roosevelt, známý velký příznivce sportu, který o olympismus už dříve projevoval nebývalý zájem.

Roosevelt ovšem přišel s nápadem spojit olympijské hry se světovou výstavou, kterou USA mínily pořádat v Saint Louis na paměť stého výročí získání Louisiany od Napoleona Bonaparta. Coubertin nebyl proti změně místa, rozhodnutí ale nechal na členech MOV. V hlasování jich 14 podpořilo Saint Louis, dva Chicago a pět nehlasovalo. Organizační výbor světové výstavy přijal přeložení her s nadšením a James Sullivan slíbil, že „to bude ta nejnádhernější přehlídka sportovních výkonů, jakou svět uvidí“.

Sportovců poskrovnu: nebyl zájem

Přípravy na hry probíhaly zpočátku nadějně. Organizátoři slíbili, že dopraví sportovce z Evropy do Ameriky a vybudují olympijskou vesnici. Program her měl zahrnovat všechny sporty schválené už pro první olympijské hry (vyjma jachtingu, pro který nebyly na Mississippi podmínky) a sporty populární v USA, například box, golf, lakros, roque či vodní pólo.

Třetí olympijské hry byly sice slavnostně otevřeny 1. července, ovšem po týdnu nastala přestávka a většina olympijských soutěží se konala až na konci srpna a v průběhu měsíce září. Hry pak byly Stejně jako v Paříži, i v Saint Louis zvítězil Američan Ray Ewry

ukončeny až 23. listopadu. Kromě dlouhého časového období snižovala přitažlivost her i vlastní sportoviště. Hlavním olympijským stadionem bylo univerzitní hřiště bez tribun pro diváky a šaten pro závodníky, plavci závodili v umělém jezírku nepravidelného tvaru ve výstavním areálu, jediném novém „sportovním zařízení“, které pořadatelé pro hry vybudovali. Rovněž na dopravu sportovců z jiných kontinentů se pozapomnělo.

A tak nebylo divu, že zájem o olympijské hry klesal. Nakonec se jich zúčastnilo pouze 650 sportovců, z nichž čtyři pětiny byli Američané. Z Evropy přijelo více než deset atletů jen z Německa a Řecka, jednotlivci přijeli také z Norska, Rakouska, Švýcarska, Uherska a Velké Británie, dále z Austrálie a Jižní Afriky. Americký kontinent byl bohatěji zastoupen Kanaďany a Kubánci. Doma zůstal i Pierre de

Coubertin, a takMOVv Saint Louis reprezentovali jen Maďar Ferenc Kémeny, Němec Willibald Gebhardt a Čech Jiří Guth. A co čeští sportovci? „Na cestu do Ameriky nebylo možno sehnati potřebný peníz a nenašel se ani žádný milovník, který by byl pro hry vážil dalekou cestu,“napsal o tom Guth-Jarkovský v pamětech.

Maratonské taxi a další podvody

Olympijské hry v Saint Louis provázela řada skandálů. Například v cíli maratonského běhu aplaudovali diváci v čele s prezidentem Rooseveltem Američanovi Fredu Lorzovi, který bezostyšně přijímal gratulace, ačkoliv se téměř polovinu trati vezl v automobilu. Po jeho diskvalifikaci byl vítězem vyhlášen další Američan Thomas Hicks, kterého trenéři v horku napájeli alkoholem do té míry, že do cíle musel být doveden. Ovšem největší blamáží or- ganizátorů byly tzv. antropologické dny, uspořádané pro „kuriózní“národy – americké a mexické indiány, Patagonce, africké Pygmeje, Ainy z ostrova Hokkaidó, domorodé kmeny z Filipín, ale také pro Syřany nebo Turky. Jejich zařazení do programu her bylo úplným popřením olympijské zásady rasové rovnosti. V regulérních olympijských soutěžích ovšem poprvé startoval atlet černé pleti – George Poage – a ve dvou závodech v překážkovém běhu získal bronzovou medaili.

Olympijské hry 1904 v Saint Louis se nepovedly a šíření olympijské myšlenky na americkém kontinentě příliš nepomohly. Sám Coubertin si na jejich účet posteskl: „Zanevřel jsem na to město na soutoku Missouri a Mississippi, jež mne zbavilo všech iluzí. Co všechno jsem při vzpomínce na Fenimoora Coopera kdysi očekával... Ale žádná krása, žádná originalita.“