Umění obchodu s Ruskem
Trumpovým voličům je jedno, jak si to tady v Evropě s Ruskem zařídíme
Možná mají pravdu ti američtí komentátoři, kteří předpovídají, že svým posledním excesem, slovním útokem na rodiče amerického vojáka, který v roce 2004 padl v Iráku, Donald Trump překročil práh citlivosti americké veřejnosti, která tohle už opravdu neskousne. Ale je možné, že novináři si jen neumějí nebo ani nechtějí představit, ke komu Trump vlastně mluví. Zabitý voják byl muslim. A je možné, že pro Trumpovy voliče není pohled na rodiče zesnulého syna ani tak účastný, jako spíše nepohodlný, protože silněji než jejich smutek vnímají to, že žena je zahalena v šátku a mlčky, odevzdaně stojí vedle svého muže, který během svého projevu v ruce drží americkou ústavu, ale pochází z muslimské země.
Přijde-li to komu snad už hodně přitažené za vlasy, že taková Amerika není, najděte si, prosím, na YouTube segment, kdy moderátor Fox News Sean Hannity v rozhovoru s Trumpem (1. srpna) návodnými otázkami míří přesně k tomuto výkladu. Proč by měl Trumpa někdo kritizovat za to, že do USA nechce pustit muslimy ze zemí, kde vyznávají právo šaría?
Evropa žasne
Donald Trump chce hlas lidu, který se dosud cítil potlačen, či přinejmenším opomíjen. A opravdu až volby ukážou, o jak velkou část současné americké společnosti jde. Což je potřeba mít na paměti i v případě, kdy Trump mluví o tématech, která nás zde v Evropě zajímají více, než by byla jeho (proti)imigrační politika. Tedy Trumpův pohled na Rusko, na konflikt na Ukrajině, na budoucnost NATO a obecně na bezpečnostní závazky USA ve světě.
V Evropě žasneme a bojíme se, když Trump mluví o možném uznání ruské anexe Krymu a zároveň zpochybňuje alianční závazek kolektivní obrany. Ale zopakujme si to ještě jednou: Trump nemluví k nám, ale k americkým voličům a u těch je třeba začít, abychom se alespoň snažili pochopit, proč říká, co říká. Jak z obecných dat z průzkumů veřejného mínění, tak z osobní zkušenosti s Trumpo- vými příznivci přitom vyplývá, že Trump nemusí byt tak zcela odtržen od reality, jak by se nám mohlo zdát.
Současné Putinovo Rusko pro USA už není tou bezproblémovou zemí z roku 2002, kdy podle Gallupova ústavu 66 procent Američanů vnímalo Rusko pozitivně a pouze dvě procenta v něm viděla hrozbu. Dnes, podle dat z letošního února, je naopak americké hodnocení Moskvy už většinově (65 procent) negativní a 39 procent Američanů si myslí, že ruská vojenská síla pro USA představuje hrozbu. V žebříčku „hrozeb“– od nejnaléhavějších k méně vážným – nicméně v očích Američanů vše přebíjí mezinárodní terorismus, možný rozmach infekčních chorob, konflikt v Sýrii, Severní Korea a rovněž Číny se Američané bojí o trochu více než Ruska.
Rusko je v USA vnímáno jako problematická země, možný „troublemaker“, ale nikoli jako naléhavé, a už vůbec ne existenční ohrožení. Z jiného šetření (YouGov) přitom zároveň víme, že větši- na Američanů podporuje možnou vojenskou spolupráci s Ruskem v boji proti IS, k čemuž doplňme ještě dva poslední údaje. Podle Pew Research Center se 57 procent Američanů domnívá, že Amerika by měla řešit především své vlastní problémy a „nechat ostatní země, ať řeší své vlastní, jak nejlépe dovedou“. A z posledních pěti kandidátů (Trump, Cruz, Kasich, Clintonová a Sanders) byla letos v květnu právě mezi Trumpovými voliči většina těch, podle nichž se USA v současnosti zbytečně angažují ve světě.
Řečeno bez obalu
Když Trump říká, že Obama selhal v Sýrii a v boji proti IS, zatímco on by se dokázal s Putinem dohodnout na rychlém řešení, zní to jeho příznivcům jako racionální hodnocení situace. Stejně jako úvaha, že pokud země NATO nebudou platit svůj „férový díl“nákladů, nemají se co spoléhat na to, že Amerika jim bude garantovat bezpečnost. A jako střízlivý závěr pak může znít i přenechání Krymu Rusům. Sečtělejší Trumpovi voliči poznamenají, že Trump jen bez obalu říká to, co mezi řádky svých textů píše guru americké reálpolitiky Henry Kissinger. A ti ostatní prostě upřímně věří, že dokáže dobře uplatnit své „umění dobrého obchodu“.
A nenechme se mýlit, vyjádření Newta Gingriche, který Trumpa v jeho kandidatuře podporuje, o Estonsku coby nějakém „předměstí Petrohradu“nám sice zde v Evropě může znít mimořádně nebezpečně a konkrétně v Česku až s příchutí mnichovské zrady, ale zhruba totéž – čili otázku „a co má být?“– lze vyčíst z reakce Trumpových voličů, když s nimi mluvíte o tom, jak Vladimira Putina a jeho obnovený zájem o sféry vlivu vidíme odsud ze střední Evropy. Jakýs takýs pokus o účastné mlčení je ještě tou lepší reakcí.
Fareed Zakaria k posledním Trumpovým výrokům před pár dny poznamenal, že už ho nebaví rozebírat názory „prodavače blbostí“. Ale až volby ukážou, zda onen „bullshit artist“není tím, kdo nejlépe vycítil rozpoložení současné Ameriky.