Lepší krátkodobý nápor než věční lenoši
JAROSLAV PAZNOCHT, Pravidelný dopravní koloběh všedního parkovacího dne je školka – škola – pošta – obchod – škola – oběd – obchod – pošta – posilovna. Podle denních hodinmůžete přesně určit naplněnost parkovacích ploch, zvláště před obecním úřadem. V některé časy stojí auta i v několika řadách vedle sebe. Podobná situace nastává při třídních schůzkách nebo výstavě psů v sokolovně.
Oproti horní polovině obce, kde se provoz řídí otevíracími hodinami a rozvrhem, se v dolní části řídí zaplněnost počasím. Plovárna zažívá největší nápor za horkého víkendu. Místní s nelibostí sledují špalíry aut stojící podél všech komunikací téměř až do vedlejší obce. Volají policii, že nemohou vyjet z pozemků, nemohou projet ulicemi k domu apod.
Všechny tyto krátkodobé nápory mizí rychle, jako nastaly. Nikoli ovšem druhá část parkujících. Nazvěme je pracovně „lenoši“. Ti jsou pracovníky místní továrny, obyvateli nového bytového domu nebo studenty či obyvateli areálu střední školy.
Pěšky ani krok
Ač je přístupné parkoviště s dostatečnou kapacitou, raději stojí na veřejných prostranstvích co nejblíže ke vchodu. Nevadí jim stání v zakázaných místech, blokování vodoměrných šachet, a dokonce ani přechody. Pro ně je nejspíše důležitější ušetřit 50 metrů chůze. Mají jedno společné s kamiony, které stojí u benzinové pumpy u D7 a nenechávají ani bezpečný průjezd, natož přístup k autobusové zastávce: všechna upozornění, prosby i policejní „zátahy“se míjejí účinkem. Den po pokutě tam stojí znovu.
Řešení není jednoduché a nebude jej možné realizovat hned. Veškerá stavební a dopravní řešení nakonec omezí hlavně ty slušné, na zbytek „lenochů“budeme muset vymyslet takové restrikce, díky kterým bude dost parkovacíchmíst pro všechny a hlavně náves nebude vypadat jako permanentní parkoviště, ale místo, kde mají žít lidé. Věřím, že se nám podaří připravit taková řešení, díky kterým budou všichni spokojeni.