Týraných dětí přibývá. Rodiče se mstí

Za posledních deset let dvojnásobně narostl počet odhalených případů týrání. Nejvíce je těch, kdy rodič ničí dítě psychicky

PRAHA Šrámy, modřiny nebo popáleniny nemusí být rozhodně jediným znamením, že je dítě týrané. Čím dál častější jsou totiž případy, kdy jsou nezletilí vystavení psychickému násilí.

Podle oborníků začíná navíc přibývat citového vydírání, a to zvlášť v situaci, kdy se rodiče rozvádějí nebo nechtějí, aby se druhý z nich s potomkem vídal.

„Psychické týrání narůstá zejména. Jde o velmi specifickou problematiku, protože se ho dopouštějí hlavně biologičtí rodiče, kteří nejsou schopní se rozejít při rozpadu manželství nebo partnerství slušně,“řekla LN Zuzana Baudyšová, prezidentka Nadace Naše dítě a zároveň senátorka. Dítě se pak podle jejích slov stává rukojmím.

Tento nepříznivý trend potvrzuje i Jana Levová z krizového centra Spondea, do kterého se rozpadající se rodiny dostávají, ať ze své vůle, nebo na pokyn orgánu sociálně právní ochrany dítěte: „Rodiče vyvíjejí enormní nátlak na děti, aby byly na jejich straně a na to, aby poškodili jeden druhého. Dopouštějí se na svých dětech psychického násilí a velkého nátlaku, který často hraničí s týráním.“

Podle posledních údajů ministerstva práce a sociálních věcí z roku 2015 bylo v Česku celkem týráno, zneužíváno nebo zanedbáváno téměř 9433 nezletilých a z toho zhruba 2600 umístěno mimo rodinu. Pro srovnání čísla z roku 2005: počet případů necelé 4000 a 400 dětí umístěných mimo domov.

Že ovšem nárůst pokračuje, ukazují i čísla Linky bezpečí, na kterou volají děti a svěřují se odborníkům. „Za rok 2015 jsme na Lince bezpečí vedli celkem 575 hovorů s týranými dětmi a letos (do 15. srpna) evidujeme až 551 hovorů na toto téma,“sdělil LN vedoucí linky Petr Porubský.

Jsou lidé všímavější?

Čísla jsou podle Baudyšové vyšší možná i z toho důvodu, že se více případů daří odhalovat. „Řada organizací včetně Nadace Naše dítě dělá v Česku mnoho kampaní proti týrání dětí. Přála bych si, aby ještě více obyvatel bylo všímavých,“řekla také Baudyšová.

I v tuzemsku totiž stále platí, že většina případů zůstává za zavřenými dveřmi domácností.

Podle odhadů Světové zdravotnické organizace (WHO) jich je globálně až 90 procent. Hlavně sousedé nebo příbuzní se bojí na týrání upozorňovat, aby se nedostali do potíží. V takovém případě je dobré podle odborníků zavolat hned policii.

Citové vydírání dítěte ze strany rodičů, když se jejich vztah rozpadá, má mnoho podob. Časté jsou ovšem otázky typu: „Koho máš raději? Ke komu chceš jít bydlet?“Metody rodičů, aby zabránili partnerovi ve vídání se s potom- kem, jsou však čím dál tím drsnější. „Mají možná pocit, že se pomstí bývalému partnerovi, nejvíc ale trpí jejich děti,“upozorňuje Eva Flossmannová ze střediska Mikuláš, které se zaměřuje na rozpadlé rodiny.

Jako odstrašující případ dětští psychiatři zmiňují ten, kdy otec předstíral na sociální síti, že je třináctiletá dívka. Po svém stejně starém synovi vyzvídal informace o jeho matce, které pak zneužil při rozvodovém řízení. Když vše vyšlo najevo, chlapec se zhroutil a skončil v péči psychiatra. Výjimkou podle sociálních pracovníků není ani fakt, že rodiče prostřednictvím dítěte bojují ve skutečnosti o majetek.

Psychické následky si děti kvůli bojujícím rodičům odnášejí různé. Podle Levové se velmi podobají těm, jako když dítě vyrůstá v prostředí, ve kterém probíhá domácí násilí.

Když se musí chovat dospěle

„Hodně záleží na individualitě dítěte. Ale společným jmenovatelem je, že se projevuje mimo normu – může být zamlklé, nebo naopak výrazně zlobivé,“vysvětluje Levová. Nezletilí jsou navíc v takových situacích tlačeni rodiči do role, která je nutí předčasně vyspět. Do života si ale odnášejí špatný návod k tomu, jak řešit konflikty.

Aby dítě zvládlo ustát rozpad rodiny bez traumat, stačilo by, kdyby se jeho rodiče obrátili například na sociální pracovníky. Ti totiž kromě rozhovorů nabízejí i asistenci u předávání potomka druhému rodiči.

Prázdniny, které nyní vrcholí, jsou pro týrané děti bohužel obdobím, kdy se na jejich potíže tak často nepřijde. Zásadní roli v odhalování kterékoliv formy násilí na dítěti totiž hrají učitelé. Potvrzuje to i Porubský z Linky bezpečí. „Jsou v kontaktu s dětmi téměř denně. Mohou si všímat změny chování, nálad nebo prospěchu dítěte,“sdělil LN. Linka bezpečí proto nabízí i takzvanou Rodičovskou linku, na které jsou specialisté připraveni poradit při podezření na týrání.