Stát se chystá vybudovat Dům demokracie

Ministerstvo zatím nechce Dům demokracie komentovat, protože podklady ještě neprojednala vláda. „Poslali jsme do meziresortního připomínkového řízení návrh na vytvoření koncepce občanského vzdělávání, která by měla být předložena vládě do konce února 2017. Nyní je klíčové najít podporu pro toto téma na úrovni vlády. Hovořit o institucionálním ukotvení je nyní předčasné,“sdělila vedoucí oddělení komunikace ministerstva Klára Bílá.

Jenže podkladový materiál počítá s tím, že nový úřad vznikne ještě v tomto volebním období nařízením ministryně. A později se „zabetonuje“zákonem.

Za špatné řešení považuje založení Domu demokracie i hlavní iniciátor záměru, aby se kritické myšlení Čechů začalo systematicky tříbit, předseda poslanců KDU-ČSL Jiří Mihola.

„Mluvíme tu o penězích daňových poplatníků, ne o soukromých zdrojích. Proto je třeba podporovat různé názorové skupiny ve společnosti. Ustavit jednu instituci, která bude spadat pod jedno ministerstvo, považuji za nešťastné a riskantní,“řekl LN Mihola.

Občanské vzdělávání si podle něj pořád hodně lidí plete s politickou výchovou za komunismu. „Přitom občanské vzdělávání nemá hlásat jednu pravdu, ale naopak ukázat lidem, že je potřeba myslet kriticky, ověřovat si informace a dělat si vlastní názor. Proto musíte mít různé zdroje informací, a ne aby zde byla státní instituce, která to jako jediná za státní peníze bude dělat. To bychom se vraceli do minulosti,“doplnil poslanec.

Poslanecká sněmovna předloni přijala na Miholův popud usnesení, v němž vládu vyzvala, aby vytvořila podmínky pro neideologickou výchovu občanů, a už tehdy s tím měla část poslanců, zvláště z ČSSD a KSČM, problém.

Rudý podtext

„Taková usnesení jsem slýchal v mládí. Akorát měla rudý podtext, ale jinak byla stejně blbá jako to vaše,“zadeklamoval tehdy Vítězslav Jandák a lidoveckého šéfposlance označil za soudruha.

Nejen Jandákův příklad dokládá, že si řada lidí neumí pod občanským vzděláváním nic moc představit, případně ho zaměňuje s ideologickou indoktrinací nebo občanskou výukou ve školách.

Tam si ale děti ukládají do paměti fakta a data, naučí se státní symboly, rok složení hymny a rozdělení mocí ve státě, což jim nepomůže, aby věděly, co mají dělat, když za domem objeví černou skládku, nebo jak se vyznat v bludišti informací na internetu. Občanské vzdělávání navíc necílí jen na školáky, týká se všech věkových a sociálních skupin.

Že je toho zapotřebí, dokládají i čísla z průzkumů. Poslední me- zinárodní srovnání, které se na toto téma uskutečnilo před třemi lety, ukázalo, že mladí lidé v České republice patří mezi ty nejpasivnější. O politiku a okolní dění se nestarají, necítí se být součástí komunity a nechodí k volbám.

Kompetentnější Němci

Další anketa pak skončila se zjištěním, že více než čtvrtině Čechů nezáleží na tom, jestli je v zemi demokracie, nebo diktatu- Sněmovna schválila usnesení, v němž vládu vyzvala, aby vytvořila institucionální a finanční rámec pro podporu občanského vzdělávání, které není indoktrinací, přináší pluralitu názorů, učí kritickému myšlení a schopnosti snést, že si někdo nemyslí totéž.

2018 Má začít systematické občanské vzdělávání na všech školách (všechny stupně, typy i druhy). Stěžejním prvkem budou žákovské parlamenty, které děti naučí, jak využívat svých práv a povinností, dalším bodem je užší provázání školy a komunity, v níž se nachází.

21 škol se od letošního září zapojí do pilotního ověřování, jak občanské vzdělávání na školách správně ra. „Jsem přesvědčen, že jedním z faktorů, proč je debata o uprchlictví v Německu méně vyhrocená než u nás, je právě vyšší občanská kompetence obyvatel. Člověk se nenechá zlomit strachem a emocemi, když má vlastní názor, špetku tolerance a empatie, umí pracovat s informacemi,“uvedl k tomu pro LN již dříve Tomáš Hazlbauer, ředitel Centra pro demokratické učení.

Německo je jednoznačným lídrem v občanském vzdělávání, za- uchopit. Pilot poběží do roku 2018 a ministerstvo školství na něj vyčlenilo necelých 11 milionů korun.

97 let starý je poslední zákon, který kdy tuzemská kotlina měla o občanském vzdělávání. Za první republiky se jmenoval zákon o státní výchově k demokracii. Dvě diktatury, které následovaly, tradici přerušily a Česká republika dodnes nemá ucelený systém vzdělávání lidí k demokratickým kompetencím.

17 procent Čechů by se podle dva roky starého průzkumu CVVM rádo vrátilo ke komunistické diktatuře. Z ankety také vyplynulo, že nespokojenost s nynějším demokratickým zřízením roste s věkem a klesá s úrovní dosaženého vzdělání. čalo s ním hned po druhé světové válce, aby mělo napříště obyvatele méně náchylné k podléhání populistickým bludům. Ve spolkové republice politici vytvářejí institucionální, právní a finanční rámec pro nejrůznější myšlenkové trusty a organizace, které se neideologické debatě a vzdělávání věnují. Určitě to ale není tak, že by z jednoho úřadu vycházely veškeré brožury, vzdělávací programy a sdělení, jak „správně“přemýšlet o Rusku, migraci nebo EU.

„Jediným výsledkem pak bude ještě větší štěpení společnosti, protože se namísto podpory kritického myšlení vytvoří image státní propagandy,“dodal zdroj LN.

Ministerstvo ve svých podkladech hovoří o různých variantách, jak se občanského vzdělávání zhostit, a mezi nimi je i to, že by při resortu vznikla grantová agentura. Ta by na základě strategie, již by si vláda ve výchově občanů vytyčila, rozdělovala peníze různým aktérům, aby lidem mohli pomoci s mediální gramotností, komunitním životem a dalšími občanskými schopnostmi. Na prozatímních jednáních ale zástupci resortu jednoznačně dávají přednost Domu demokracie a diskusi o ostatních možnostech nejsou zrovna nakloněni.

Pestřejší názorové spektrum

Třicet až sto milionů, které nová instituce ročně spolyká, by mohlo být místo nákladů na její provoz investováno rovnou do rozvoje demokratických kompetencí. Na- víc řízení celé věci z Prahy sotva přispěje v regionech k pocitu, že všichni mají právo se zapojit, být slyšet a řešit, co je zajímá.

Příklad s Ústavem pro studium totalitních režimů

„Jak těžké je to s uchováním názorové plurality v jedné instituci, jsme si už ověřili na příkladu Ústavu pro studium totalitních režimů. Když budete mít různé organizace, lépe zajistíte pestřejší názorové spektrum. Krom toho nejde občanské vzdělávání dělat jen z Prahy, je potřeba mít širší strukturu poskytovatelů i v krajích. Občanské vzdělávání má vést k tomu, že jsou lidé schopni vyslechnout si jiné názory a hledat konsenzus. Věřím, že se ministerstvo školství jako propagátor občanského vzdělávání bude takto chovat,“dodal Mihola.

V konceptu Domu demokracie se pracuje s tím, že nový úřad v zásadě všechno zajistí sám, od žákovských parlamentů na školách až po proměnu veřejných knihoven v místa komunitního setkávání, a zkušené nestátní organizace mají sehrát roli náhodného subdodavatele. Materiál výslovně uvádí, že v případě, kdyby se Dům demokracie rozhodl rozdělovat nějaké granty, zajistilo by se financování neziskového sektoru, „který bude doplňovat hlavní činnost instituce“. Z toho je zřejmé, že se systematickou spoluprací se v tomto modelu nepočítá. Poznámku čtěte na straně 8