Trutnoff uzavřely hlavní hvězdy
Na závěr posledního dne, tedy do nedělní noci, soustředili pořadatelé festivalu Trutnoff dvě hlavní hvězdy letošního ročníku. Paradoxně je málem „přehrálo“hned několik českých účinkujících z různých stran hudebního spektra.
Platí zavedené pravidlo, že až na výjimky mívají v Trutnově mnohé domácí kapely vetší úspěch než leckterá vyhlášená jména. Letos to bylo markantní už ve čtvrtek, kdy písničkář Jake Bugg, nastupující světová hvězda s tomu jistě odpovídajícím honorářem, přilákal pod své pódium zhruba polovinu lidí, kteří pak skákali při hitovkách Visacího zámku. Možná je to i důvod pro pořadatele, aby se zamysleli nad tímhle specifickým jevem svého festivalu a vyšli mu vstříc.
Jsou ovšem ony zmíněné výjimky. A mezi ně patřilo i nedělní finále festivalu. Během dne se nezdálo, že se po areálu potuluje tolik lidí, kolik se jich soustředilo v hledišti při britských Skunk Anansie a namístě zůstalo i na poslední kapelu hlavního pódia, rakouský projekt Parov Stelar.
Alternativní retro
Skunk Anansie rozhodně do programu festivalu, který sice staví na žánrové rozmanitosti, ale jeho základem a převládajícím prvkem je rock, výborně zapadají. A s dramaturgickou linií koresponduje i to, že jde o kapelu z dnešního pohledu už vlastně „klasickou“: ať se to komu líbí nebo ne, vrchol Skunk Anansie byl v 90. letech. Spoustu písniček z té doby ostatně měli na setlistu, a nemění to nic na tom, že jako album nejvíce vytěžili to poslední Anarchytecture z letošního roku.
To, že už mají svá léta, ostatně bylo cítit i na projevu velmi bezprostřední a sympaticky působící zpěvačky Skin. Jeden z nejzajímavějších rockových hlasů „devadesátek“jako by ztrácel na lehkosti a flexibilitě. Ale možná to byla jen únava z turné. Rozhodně nejlépe kapela zněla ve chvíli, kdy si Skin vzala kytaru a posílila místy poněkud řídký sound. Každopádně však byli Skunk Anansie milou připomínkou pro pamětníky zlatých časů tohoto typu alternativního rocku.
Parov Stelar, projekt jednoho muže – hudebního mozku, zpěvačky a najatých hudebníků, je asi celkem fotogenický, pro ty, kteří chtějí tančit, možná inspirativní, ale nikdy se nesnažte jej jenom poslouchat. V takovém případě hrozí nejen smrt nudou ze stále se opakujících kolovrátků, ale také například nepříjemné zjištění, že pokud tohle má být elektroswing, jde o zmatení pojmů. Protože jestli v sobě hudba Parov Stelar něco nemá, pak je to právě onen swing. Což by jejich fanoušci odhalili po poslechu libovolného kvalitního swingového orchestru, nejlépe samozřejmě meziválečného a amerického.
Český výběr
Z bohaté celodenní nabídky tří pódií se dali vybrat domácí účinkující, kteří se zahraničním hostům minimálně rovnají.
Nechme stranou „pohádkovou show“Jaroslava Uhlíře, to je neuvěřitelný festivalový fenomén, na němž se shodnou punkeři, máničky i studentíci. Z těch méně bizarních vystoupení na hlavní scéně je třeba zmínit hlavně zcela nově obsazenou Hudbu Praha: Michalu Ambrožovi to s těmihle nadupanými muzikanty neuvěřitelně svědčí. Tradičním hostem festivalu je Ivan Hlas Trio, jehož písničky, ale ani pódiové srandičky snad nikdy neomrzí. Zcela mimořádným zážitkem byla Jablkoň, jež namíchala písničkový repertoár s alternativním a všechno šlapalo dokonale dohromady. A popůlnoční tečka Vladimíra 518 ukázala i těm, kteří v hiphopu nejedou, jaký to může být mazec a jak pozitivní poselství se může skrývat pod pouliční mluvou. Když se to dělá dobře.