Trutnoff letos naposled

Těch debat jsem musel letos absolvovat nespočet. Z tohoto úhlu pohledu jsem rád, že letošní ročník festivalu Trutnoff včera nad ránem skončil. Můžu ke všem mediálním kolům kolem něj, myslím k těm s politickým nádechem, říct svoje poslední slovo a celé téma poslat do věčných lovišť.

Takže za prvé: kauza Jakeš. Ano, s komunisty se nemluví a jsem přesvědčen, že šéf Trutnova Martin Věchet za tím „důchodcem v papučích“(jak jej on sám s oblibou nazývá) vůbec neměl jezdit a neměl si s ním přihýbat své pálenky značky Geronimo. Na druhou stranu ale Věcheta znám dost let na to, abych věděl, že za tím vším je jeho – aspoň v některých věcech – nezměrná naivita. Nejvíc mě mrzí, že celou štvanici proti němu po sociálních sítích rozpoutal a přiživoval člověk, kterého jsem znal už od konce 80. let jako odvážného a charakterního. A teď se obávám, že důvodem jeho boje proti Věchetovi je fakt, že sám pořádá ve stejném termínu festival, na který by rád přilákal podobný typ lidí, jako jezdí na Trutnoff.

Za druhé: kauza Hybš. Ano, také bych tohoto dirigenta a jeho orchestr na svůj, zdůrazňuji svůj festival nezval. Ne proto, že byl držitelem nějakého „kutlochu“, kde se scházeli estébáci se svými agenty, u toho jsem nebyl a abych okolnosti spolupráce Václava Hybše s StB popisoval do vyfabulovaných detailů, na to nemám odvahu. Já bych ho na své akci nechtěl prostě proto, že jej mám celý život spojeného s tím nejpokleslejším, co jsem už jako malý vídal na televizní obrazovce. Ale Trutnoff není můj festival a Věchetovu volbu respektuji.

Letošní protitrutnovští bojovníci prominou, ale mnohem víc než jejich výpady pro mě je fakt, že si chladnou hlavu zachovali František Čuňas Stárek, Karel Schwarzenberg, Petruška Šustrová, Jáchym Topol, Ondřej Němec, plus řada muzikantů s bohatými zkušenostmi „z minula“. Ti všichni dobře vědí, že mnohem důležitější než to, co dokážou nafouknout média, je jejich vlastní osobní zkušenost. Proto do Trutnova letos přijeli. A proto jsem tam rád byl i já.