O lidech hamižných

Dárců krve je dlouhodobě málo. Máme se pohoršit?

Svět je pro toho, kdo se nebojí dívat se s otevřenýma očima, nekonečná řada paradoxů. Vezměme si takovou entitu jako lékaři. Obor, kde jsou dnes v průměru skoro trojnásobné platy oproti učitelům, opět na jaře spustil kampaň Zdravotnictví volá o pomoc, která měla jediný cíl: další zvýšení lékařských platů; konkrétně o deset procent každý rok. Nic proti, je zcela věcí zdejších lékařů, co považují za priority, a je věcí politické reprezentace, jak s nimi bude vyjednávat. K pousmání je pak fakt, když na nedostatek krve reaguje předsedkyně Společnosti pro transfuzní lékařství Dana Galuszková slovy: „Příčinou je celkově seměnícímorálka společnosti, která je stále více orientovaná na konzumní způsob života, individualismus a stále více se prosazující pravidlo něco za něco.“

Lékaři chtějí za léčení stále víc a víc, ale chceme, aby lidé darovali svou vlastní krev zdarma? Za dar života (krve nebo jen krevních destiček či plazmy) dnes lidem nabízíme „váš dobrý pocit, že jste pomohli; pravidelný kontakt s lékařem; kontrola krevního obrazu a tlaku; nárok na pracovní volno v den odběru; další výhody dle vašich zdravotních pojišťoven; možnost daňového zvýhodnění; malé občerstvení po odběru“.

Ne, tento text nechce popřít smysl daru a nezištné pomoci. Ani nesrovnává nárazovou pomoc s celoživotním posláním. Jen připomíná, že poukazování na „individualistickou morálku společnosti“je zejména od lékařů krajně licoměrné. Pro nelékaře pak platí: čím dál více z nás je kvůli alergiím, lékům, chorobám či cestování z možnosti darovat krev vyřazeno. Měli bychom proto přemýšlet, jak dárcům více poděkovat. Možná nejen slevou na dani a málo známým neomezeným mobilním tarifem za 499 korun. Petr Kamberský