Na Heidenau se nezapomíná
Loňské výtržnosti v saském městečku přispěly ke změně německé politiky vůči uprchlíkům
Německo si v těchto dnech připomíná první výročí největších násilných střetů mezi neonacisty a policií od 90. let. V noci 21. srpna 2015 saská policie nedokázala zabránit tomu, aby rozzuřený tisícihlavý dav celé hodiny obléhal ubytovnu pro zbídačené válečné uprchlíky v malém saském městečku Heidenau, maskovaní neonacisté zničili majetek města a zranili více než 30 policistů, několik z nich těžce. Videa i obrázky z noční uliční bitvy oblétly svět. A ten se znovu ptal: poučili se Němci už ze své nacistické minulosti?
Den poté saská policie ještě tvrdila, že nasazené policejní síly v počtu 134 byly „dostačující“. Kdyby ovšem sociálnědemokratický poslanec saského sněmu nestáhl pohotově desetiminutové video účastníka nočního řádění, které se na krátkou dobu objevilo na sociálních sítích, policie by neměla jak začít spáchané trestné činy vyšetřovat. Začala mravenčí práce kriminalistů, která podle státního zastupitelství v Drážďanech vedla k zahájení několika desítek trestních řízení v 41 případech, počet podaných obžalob činí 22, do dnešního dne padlo deset rozsudků. Ostatní řízení byla zastavena buď z důkazní nouze, anebo z malé závažnosti spáchaného činu.
Krátce po noční bitvě se v Heidenau postupně střídali politici, aby ubytovaným uprchlíkům vyjádřili solidaritu a odsoudili násilí proti policii: Sigmar Gabriel, vicekancléř a předseda SPD, který demonstranty označil za „pakáž“, ministr spravedlnosti Heiko Maas i kancléřka Angela Merkelová.
Německá „bitva o Janov“
Střety občanů s policií připomínaly „bitvu o Janov“v Litvínově z podzimu roku 2008, kdy v republice vyvrcholila protiromská nálada a tehdy ještě legální Dělnická strana svolávala k boji proti „nepřizpůsobivým“. Kolektivní strach, vyvolaný i populistickými politiky, se proměnil v malé povstání lidu. Po rasistické manifestaci na hlavním náměstí v Litvínově se stovky lidí vydaly na neohlášený pochod směrem k místnímu panelákovému sídlišti Janov, převážně obydlenému Romy. Tisícovka příslušníků policie jim celé hodiny bránila dostat se k obyvatelům sídliště a případně je lynčovat.
Podobně jako loni v saském Heidenau, ani v Litvínově policie nebyla dostatečně připravena na profesionální strategii neonacistických organizátorů kraválů. Přestože utrpěla těžké ztráty na zdraví (18 zraněných příslušníků) a majetku (policejní auto vyhořelo, další byla poškozena, ploty rodinných domů poničeny), nikdo z násilníků nebyl na místě zadržen. Až po zdlouhavých peripetiích a protestech lidskoprávních organizací bylo obviněno 13 osob, jen dvě z nich však postaveny před soud. Jeden byl nakonec odsouzen k trestu 300 hodin obecně prospěšných prací, druhý zproštěn viny kvůli nedostatku důkazů.
Kdo si nyní myslí, že je saská kriminální policie na rozdíl od české schopna a ochotna podobné trestné činy stíhat, nemá zcela pravdu. Ani v Sasku, ani v Čechách dodnes nebyl nikdo trestně stíhán za organizování zmíněných násilných střetů. Přitom někdo musel celou akci připravit profesionálně a konspiračně tak, aby jí policie nemohla už v zárodku zabránit. Různé antifašistické organizace k prvnímu výročí loňských událostí požadují nekompromisní objasnění všech útoků na uprchlíky.
Heidenauský starosta Jürgen Opitz z Křesťanskodemokratické unie (CDU) se v neděli ohradil proti očerňování svého města. I lidé, kteří se zúčastnili demonstrace proti uprchlíkům, jim později začali pomáhat. Podle něho pomohlo, když šel za lidmi a promluvil si s nimi o jejich obavách. „Média na to už dávno nestačí.“Sám se před rokem snažil občany svého města znovu spojit: „Mým úkolem je tady být pro všechny, jak pro ty, kteří to mají těžké, tak i pro ty, kteří mají problém si vytvořit názor.“Proti rasismu se od začátku jasně vymezil. „Kdo žádá, aby byl zastaven proud uprchlíků, chce ostnatý drát, a kdo žádá o něj, chce i příkaz střelby.“
Nakonec uspěl se svou koncepcí, a byl dokonce vyznamenán koalicí několika lidskoprávních nadací nedotovanou „Saskou cenou pro demokracii“v oblasti samosprávy. Zmíněná ubytovna v jeho městě byla mezitím zrušena, její obyvatelé přestěhováni do bytů. Opitz by na to ovšem sotva stačil sám. Podle Stefana Lockeho z německých novin FAZ tehdy média málokdy referovala o tom, že se během krátké doby zapojily stovky místních dobrovolníků do aktivní podpory uprchlíků, sbíraly pro ně hračky, oblečení i finanční pro- středky, poskytovaly výuku v němčině, věnovaly se dětem. „Dobrovolníci ve městě vydrželi osm měsíců, rváči jen dva dny,“píše Locke.
Integrace nových obyvatel
Fenomén jménem Heidenau přispěl ke změně německé politiky v přístupu k uprchlíkům. Německá vláda jim začátkem loňského září otevřela své hranice bez ohledu na názor vlád dalších členských států Evropské unie. Následně se statisíce občanů dobrovolně zapojily do integrace nových obyvatel země. Německá vláda intenzivně tlačí na vlastníky sociálních sítí, aby na nich sami zamezili rasistické příspěvky. Zatímco demonstrací proti uprchlíkům ubývá, přibývá násilných útoků na ně i na antifašisty, které kriminální policie nyní ovšem často rázně stíhá. Ubytovny slouží dnes už jen ke krátkodobému ubytování uprchlíků. Mnohem rychleji bývají přestěhováni do sociálních bytů, aby se zamezila ghettoizace a aby se zmenšil počet potenciálních terčů pro případné útoky neonacistů.
Saský ministerský předseda Stanislaw Tillich letos poprvé přiznal, že Sasko má vážný „problém s pravicovým extremismem. A je větší, než jsem si chtěl připustit.“Mnoho německých voličů se v poslední době přiklání k populistické straně Alternativa pro Německo (AfD), i proto, že politici typu Tillicha její postoje celý rok papouškovali.