Pro Uzbekistán začíná nová éra
Autokratický uzbecký prezident Islam Karimov byl hospitalizován kvůli krvácení do mozku a podle tvrzení místní agentury Fergana včera zemřel.
TAŠKENT/PRAHA Zprávy o smrti osmasedmdesátiletého uzbeckého prezidenta Islama Karimova sice ještě v noci na úterý jeho kancelář dementovala, ale ve střední Asii začíná bezpochyby nová epocha. Postsovětští diktátoři opouštějí své trůny.
O zdravotních problémech hlavy uzbeckého státu oficiálně promluvila rodina i vláda, což se ještě nikdy nestalo. A svědčí to o tom, že situace je buď velmi vážná, nebo fatální. Poprvé za pětadvacet let nebude prezident Karimov 1. září, kdy Uzbekistán slaví výročí nezávislosti, hovořit ke svým občanům. Včera Taškent velké oslavy zrušil. Bude pouze několik skromných akcí.
V těchto zeměpisných šířkách patří k dobré tradici předávat chanáty z otce na syna. Tak, jako se to povedlo ázerbájdžánskému vůdci Gejdaru Alijevovi. Když v roce 2003 zemřel, jeho syn Ilcham už byl na nejvyšší funkci připraven a volby vyhrál.
Podobně jako Alijev nebo kazašský vůdce Nursultan Nazarbajev má i Karimov za sebou bohatou sovětskou kariéru. Jako partajní bos se vlády v Uzbekistánu chopil už v roce 1989. V něčem byl ale progresivnější než ostat- ní – stal se vůbec prvním, kdo si 24. března 1990 udělil titul prezidenta. A i když uzbecká ústava nedovoluje, aby jedna osoba byla více než dvě volební období za sebou zvolena hlavou státu, Karimova z trůnu už nikdo sesadit nedokázal. Vyhlašoval referenda a tak si prodlužoval své volební období. Politický život v Uzbekistánu oklestil tak, že opozice schopná účastnit se boje o moc prakticky neexistuje. Jediný, na koho se zcela spoléhal, byly tajné služby.
Obránci lidských práv je Karimov označován za jednoho z nejkrutějších diktátorů postsovětského prostranství a organizace Reportéři bez hranic ho dokonce srovnává s prezidentem Zimbabwe Robertem Mugabem. Jeho nejkrvavějším počinem je střelba do demonstrantů v Andižanu v květnu 2005. Oficiální svodky uvádějí 187 mrtvých. Neoficiální řádově víc. Přitom tehdy ho demonstranti ani nechtěli svrhnout, měli jen sociální požadavky.
Jediné, co se autokratickému vládci opravdu dařilo, bylo lavírování mezi Ruskem a Amerikou. Obě velmoci se ve střední Asii přetlačují a uzbecký prezident z toho dokázal těžit. Moskva mu nedávno odpustila 95 procent starého dluhu, v Rusku kromě toho pracují téměř dva miliony Uzbeků, kteří se podílejí 10 procenty na celkovém HDP. Washington Karimova jako jediného postsovětského vůdce obdaroval 300 kusy obrněných vozidel.
Že by se vlády chopila některá z dcer, není pravděpodobné. Starší Gulnara upadla kvůli své rozmařilosti v nemilost, mladší Lola zase není vůdčí typ. V úvahu připadají dva muži z prezidentova okolí – premiér Šavkat Mirzijajev a vicepremiér Rustam Azimov. Moskva bude nejspíš podporovat Mirzijajeva, Washington prozápadnějšího Azimova. O budoucí hlavě státu ale nejspíš rozhodne přítel Karimova a současný šéf tajných služeb Rustam Inojatov.