Plážoví chlapci čekají na vítr
Lákadlem třinácté Letní Letné je také novinka českého souboru Losers Cirque Company s názvem Beach Boy(s). Uskupení je pomalu již stálicí festivalu: před dvěma lety v letenském šapitó uvedlo novou cirkusovou inscenaci Loser(s) pod dohledem choreografa Jarka Cemerka, loni pak oceňovaný projekt Walls & Handbags v režii tandemu SKUTR.
Letos Losers Cirque Company připravila ve spolupráci s režisérem Jiřím Havelkou prosluněnou inscenaci Beach Boy(s). A opět je humorná a překvapivá, ale také ještě v mnohém neobroušená. Jen o málo delší než hodinové představení se místy táhlo jako líné odpoledne na pláži. Inscenace ovšem má jedinečnou – trochu retro a dosti svůdnou – atmosféru. Jak dává tušit hned úvodní scéna, ve které pět urostlých, statných mladíků v kostkovaných košilích přijede na scénu v rudém Mini Cooperu.
Klaunské scénky
Název Beach Boy(s) odkazuje ke dvěma motivům – hezkým hochům z kalifornské pláže a hudbě legendárních The Beach Boys. Oba prvky jsou v inscenaci zastoupeny požehnaně. A také nechybí surfy a čekání. Mladíci čekají na vítr a diváci na akrobatické prvky. Ti druzí se tu a tam dočkají.
Inscenace totiž překvapuje (oproti předchozím projektům) redukcí novocirkusových čísel. Pětice mladíků – Petr Horníček, Lukáš Macháček, Matyáš Ramba, Vítězslav Ramba a Jindřich Panský – ovšem poměrně dobře vytváří také dovádivé klaunské scénky. Skvěle rozverné jsou ty s ručníky, létajícími talíři i opalovacími krémy. Samozřejmě také nemůže chybět dívka (úspěšná česká gymnastka Kristýna Pálešová), o kterou tato smečka svede vcelku kamarádský boj. Tato ne- opomenutelná pasáž je však nakonec i nejrozpačitější. Přece jen tito performeři mají nějaké limity – a to herecké. A přitom toto příjemné klišé do takto odlehčené inscenace patří. Stejně jako parodování Pobřežní hlídky.
Činohra vs. cviky
Pět urostlých mužů beze zbytku využívá také svůj malý vůz. Nikde jinde se totiž tak dobře nedělají stojky, zvedačky a roznožky… Hlavním předmětem či nástrojem, který opět nápaditě akrobaté používají, jsou však surfová prk- na. Ve Walls & Handbags využívali speciálně upravené lavičky – a toto „předmětové“oživování novocirkusových inscenací činí z Losers vskutku originální skupinu.
Jenže nyní představení tak přirozeně neplyne. Nápad postavit do kontrastu unuděné polehávání na pláži a dovádivé čekání na dobrou (v tomto případě vlastně jakoukoli) vlnu je vynikající. Jen je ještě potřeba dopilovat přechody mezi „činohrou“a „cviky“, v inscenaci je totiž příliš nápadných přechodů mezi scénami. Některé pasáže jsou zase příliš kostrbaté a námaha, kterou do nich akrobaté vkládají, se tak úplně nezúročuje. Například poslední scéna – ve které se jejich surfařský sen splní – má zbytečně dlouhou přípravu (akrobaté jsou připoutáni na lanech, využívají takéminihrazdy a na nohou mají upevněna prkna) a výsledek nakonec nepůsobí tak poeticky, jak tvůrci jistě očekávali.
Inscenace bude od podzimu uváděna ve Studiu DVA. Svou vtipností a originálností jistě potěší mnohé diváky, aby však dostála předchozímu projektu Walls & Handbags, potřebovala by minimálně ještě pár dní zkoušení.
Losers Cirque Company: Beach Boy(s)