Archivy v ohrožení

Podivná kauza Vladimír H. kontra Česká republika se zřejmě blíží svému rozuzlení. Jak napsaly v pondělí Hospodářské noviny, v září se plénum Ústavního soudu začne zabývat dva a půl roku starým případem bývalého politického vězně, který požaduje zrušení části archivního zákona, díky níž jsou volně přístupné například dokumenty Státní bezpečnosti, Státního soudu, Státní prokuratury nebo gestapa.

O složitém případu Vladimíra H. Lidové noviny podrobně psaly před dvěma lety (LN 6. 9. 2014). Jde v něm o žalobu proti Archivu bezpečnostních složek, který v souladu s platným archivním zákonem zpřístupnil pracovníkům České televize svazek vedený StB na pana H. Ten tím prý utrpěl újmu, protože se veřejnost z materiálů dozvěděla také o jeho kriminálních, dnes zahlazených, deliktech.

Soudy první a druhé instance žalobu odmítly, protože archiv postupoval dle zákona. Pan H. však podal dovolání k Nejvyššímu soudu, v němž argumentuje rozporem mezi odstavcem 11 paragrafu 37 archivního zákona s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. „Význam práva na ochranu citlivých osobních údajů jednotlivce jakožto součást práva na ochranu soukromého života je nepoměrně vyšší než význam sledovaného legitimního zájmu, jímž je informování veřejnosti o jed- notlivých detailech historie země,“píše se v dovolání. Nejvyšší soud pak věc předložil k posouzení Ústavnímu soudu.

Přestože to tak na první pohled nevypadá, rozhodnutí Ústavního soudu v kauze pana H. bude klíčovým politickým aktem, který zcela zásadně ovlivní svobodu zkoumat vlastní dějiny

Pokud Ústavní soud spornou část archivního zákona zruší, bude to mít doslova fatální následky pro historický výzkum období po roce 1938. Archivní zákon platný od roku 2004 zrušil ochranu osobních údajů u materiálů, které vznikly z činnosti německé okupační správy, komunistických bezpečnostních a justičních složek, komunistické strany a organizací sdružených v Národní frontě. Smysl opatření byl jasný: umožnit co nejširší a nejrychlejší poznání represe, kterou se udržovaly u moci zavrženíhodné politické systémy. Pokud toto opatření padne, budou muset archiváři procházet u všech dokumentů předkládaných historikům stránku po stránce a anonymizovat všechny osobní údaje. VNárodním archivu podnikli pokus, kolik by taková práce vyžadovala času: v případě jediného archivního kartonu Státního soudu, který obsahuje 1208 listů, to trvalo 28 hodin. Na takovou činnost by musely archivy mít mnohonásobně více pracovníků, než mají. A těžko si představit, že by je mohly získat. Takže se historický výzkum právě tohoto pro dnešek nejdůležitějšího období úplně zhroutí. Historici budou mít k dispozici zlomek materiálů, který mají dnes, a jeho vypovídací hodnota bude mnohdy anonymizací snížena k nule.

Přestože to tak na první pohled nevypadá, rozhodnutí Ústavního soudu v kauze pana H. bude klíčovým politickým aktem, který zcela zásadně ovlivní svobodu zkoumat vlastní dějiny.