Děti potřebují i čas jen pro sebe
Dva měsíce prázdnin jsou pro některé děti nepřetržitým dobrodružstvím bez hranic. Nikdo je nezahání do postele, k úkolům, běžným povinnostem. I pro rodiče je to příjemné, odpadá jim neustálé kontrolování, zda je úkol splněn. Samozřejmě ne každý popustí uzdu až takhle. Hlavně ti, jejichž děti jsou už školou povinné, se snaží aspoň trochu s nimi opakovat. „O prázdninách nutím syna trochu číst, protože mají přečíst aspoň jednu knihu, a chci, aby si opakoval matiku a češtinu. Stačí jednou týdně půl hodiny,“potvrzuje maminka školáka Jana Strádalová.
Psychologové doporučují, aby nejpozději koncem srpna začali rodiče své školáky zvykat na pravidelnější režim, to znamená postupně přibližovat odchod do postele a ranní budíček k tomu, jak to bude od září pravidlem. Některým rodičům se daří z přípravy na školu udělat dětem i zábavu. „Jdeme s kluky společně nakoupit všechny pomůcky, které mají mít. Sami si vyberou, co se jim líbí,“říká Hana Šimmerová.
Někdo zvládne tři kroužky, jiným stačí družina
Nejvíc se tradičně do školy těší prvňáčci, kterým se otevírá zcela nový svět. I u nich ale může prvotní nadšení rychle opadnout, protože si uvědomí, že si už nebudou smět tolik hrát jako v mateřské škole.
Psychologové však rodičům radí, aby hned nepropadali panice, pokud si dítě zvyká déle. Není třeba se hned bát, že když začne mít potomek ve škole problémy, trpí některou z poruch, o nichž se v posledních letech často mluví.
„Pro každé dítě je nástup do školy velkou změnou a každé se s ním vyrovnává trochu jinak. V této souvislosti je třeba dobu adaptace posuzovat individuálně, vždy je třeba zohlednit, jak závažné potíže dítě má,“upozorňuje ředitelka Speciálně pedagogického centra při Národním ústavu pro autismus Věra Čadilová. „V tomto ohledu může významnou roli sehrát učitel, který je s dítětem v kontaktu každý den, může vyzkoušet různé formy a metody práce, reagovat na psychické a emoční rozpoložení dítěte a jeho problémy postupně minimalizovat.“
Dnešní společnost vyžaduje, aby rodiče cíleně rozvíjeli všechny vlohy svých dětí. Rodiče se navíc cítí lépe, když vědí, kde jejich ratolest je a co právě dělá, proto
Co děti nejvíc trápí
je hlásí hned do několika kroužků. Často tomu tak je už v mateřské škole a i s nástupem školní docházky hodlají v nastoleném tempu pokračovat.
„S touto ambicí však evoluce nepočítala, a tudíž k tomu není nervový systém dítěte uzpůsobený. I když je kroužek oblíbenou činností dítěte, stále se jedná o činnost řízenou, nikoli spontánní. A v řízených činnostech, byť i zábavných, je dítě od rána až do odpoledne,“varuje psycholožka Renata Gregorová. „ To je obrov- a z kroužku mělo radost. U prvňáčků i druháků bychom měli mít na paměti, že sebelepší kroužek či družina nenahradí rodinné spolubytí,“radí Gregorová.
Příval povinností, ranní vstávání, příliš mnoho kroužků. Jenže děti potřebují po prázdninách pozvolný start, stejně jako dospělí po dovolené.
Pozor na nevhodné kritizování
Pokud se dítě po prázdninách do školy netěší, dost často to není kvůli potížím s prospěchem, ale kvůli konfliktům v kolektivu. Velmi zásadní je téma šikanování. Rodiče si je často spojují s tím, že děti porovnávají, jaké kdo má oblečení, případně telefon. A nejen ti, kteří si nemohou dovolit své děti oblékat do značkového oblečení a pořizovat nejnovější modely chytrých telefonů, volají po zavedení školních uniforem.
„Nemyslím si, že by školní uniformy ze škol šikanu vymýtily. Důvody, pro které je nějaké dítě šikanované, jsou velmi různorodé. Děti se stávají terčem šikany i například pro svůj vzhled, školní prospěch, své dovednosti, chování,“říká Kateřina Lišková z Linky bezpečí. „Agresoři se zpravidla zaměřují na někoho, kdo nějakým způsobem vybočuje ze skupiny – nezřídka jsou to i žáci s výborným prospěchem, ti kteří mají od rodičů dost peněz. Důležitějším faktorem, než je jednotná uniforma či nějaká omezení, se jeví schopnost učitele včas zachytit varovné signály, nebagatelizovat je, pracovat se třídou jako celkem, přiznat si potíže, přizvat si odborníky.“
Loňský školní rok názorně ukázal, že šikana se netýká jen žáků, ale mohou ji být vystaveni i učitelé. Není tak častá jako mezi samotnými spolužáky, varováním však je, že podhoubí pro ni připravují samotní rodiče, byť někdy nevědomky.
„Na znehodnocení statutu pedagoga a jeho autority se podílejí velkou měrou právě rodiče. Jestliže dítě doma slyší, jak se rodiče o učiteli vyjadřují hanlivě, ba i vulgárně, přirozeně přejímají jejich postoj a učitele nerespektují. V takových rodinách se děti učí neúctě a nesou si do života nedobrou výbavu, kterou je problém s autoritami. Rozumní rodiče diskutují o kantorech bez přítomnosti dětských uší. Ne vždy je realita taková, jak ji děti vykreslí, a jestliže určité situaci nejsme přítomni, nenáleží nám právo ji hodnotit,“podotýká psycholožka Renata Gregorová.
Rozmluvy s dětmi o škole ale logicky zahrnují i učitele a takové diskuze jsou pro rodinu důležité. „S dětmi bychom měli vést rozhovory v tom duchu, že pedagog je odborník, který ví, co a proč dělá. Užitečné pro život je umět také připustit, že pedagog je jen člověk a může se zmýlit, či udělat chybu, stejně jako my. Důležité je, abychom si ji uměli přiznat a měl by to umět také pedagog,“uzavírá Gregorová.