Skvrny Mléčné dráhy tvoří mračna prachu
Zatímco prázdninová obloha přála objektům sluneční soustavy, v měsíci září se můžeme na nápadné planety podívat jen krátce po západu Slunce nízko nad jihozápadním obzorem. Odkryl se nám ale výhled na úžasnou Mléčnou dráhu – jen se za ním musíme vydat někam daleko od měst a městeček.
Zvečera bude nepřehlédnutelná trojice jasných hvězd. Když si lehneme na zem, uvidíme přímo nad sebou jasnou Vegu z malého souhvězdí Lyry. Směrem na východ najdeme Deneb z Labutě, jejíž nejjasnější hvězdy jsou seskládány do velikého kříže. Třetí stálicí bude Altair ze souhvězdí Orla. Každá z hvězd sice patří do jiného souhvězdí, na nebi však tvoří rozsáhlý takzvaný Letní trojúhelník, krásně patrný i na světlé, městské obloze.
Kromě něj lze nízko nad jihozápadním obzorem nalézt sou- hvězdí Střelce. Jeho nejjasnější hvězdy jsou seskládány do tvaru „konvice na čaj“. Směrem do souhvězdí Střelce leží střed naší galaxie, hvězdného ostrova, kam patří všechny hvězdy viditelné bez dalekohledu, Slunce i naše sluneční soustava.
Podle dnešních představ má naše galaxie podobu velmi plochého disku o průměru sto tisíc a tloušťce jen několik tisíc světelných roků, který tvoří několik stovek miliard hvězd. Kdyby každá ze stálic byla zrníčkem písku, zaplnily by veliký plavecký stadion!
Slunce se nachází přibližně v polovině vzdálenosti mezi středem a okrajem Galaxie, poblíž její roviny. Při pohledu ze Země se proto světlo vzdálených hvězd z plochého disku Galaxie slévá do jednoho mlhavého pásu, který nazýváme Mléčná dráha. Podle pověstí se jedná o mateřské mléko bohyně Hery, které se na nebi rozprsklo, když od prsu odtrhla malého Herkula. Australští domorodci a také Číňané považovali Mléčnou dráhu za nebeskou řeku smnoha tmavými ostrovy a některé africké kmeny si ji představovaly jako kouř táborových ohňů v záhrobí.
Krémový pás Mléčné dráhy má samozřejmě zcela jiný původ. S přimhouřením všech očí lze říci, že hvězdy jsou v disku naší galaxie rozmístěny rovnoměrně. Logicky bychom proto měli na nebi sledovat Mléčnou dráhu jako stejnoměrně světlý pruh. Skutečnost je ale jiná, vzdálené hvězdy něco stíní… Směrem, kde je Mléčná dráha temnější, se totiž nalézají mračna prachu a plynu, která zeslabují světlo za nimi ležících hvězd. Podobně jako mlha v noci brání spatřit vzdálenější pozemská světla. Právě tyto „temné mlhoviny“mají na svědomí skvrnitou podobu Mléčné dráhy.