Těžká cesta hvězdy olympiád

Sportovní idoly národa v pohnutém konci šedesátých let? Jedním z těch největších byla první dáma gymnastiky pod pěti kruhy v Tokiu 1964 a královna celé olympiády v Mexiku 1968. A později matka, která řadu let hledala sílu, aby zvládla rodinnou tragédii. Věra Čáslavská, někdejší miláček národa, se dokázala vrátit do veřejného života. Stále žila se stínem na duši, jako další lidé, které tragédie zasáhla.

Talent a píle ji dovedly velmi vysoko. Děvče narozené 3. května 1942 začal v patnácti letech zasvěcovat do tajů gymnastiky trenér Vladimír Prorok, kouč slavné Evy Bosákové. Po čtyřech měsících vyhrála jeho nová svěřenkyně mistrovství republiky dorostenek. Po olympijské premiéře v Římě 1960 získala v Tokiu 1964 a Mexiku 1968 celkem sedm zlatých a čtyři stříbrné medaile, Československo proslavila i množstvím vavřínů z mistrovství světa a Evropy.

„Věra byla výjimečná v tom, že uměla v pravou chvíli předvéstmaximální výkon. A dovedla to zopa- kovat. Takzvaných nezdarů měla strašně málo,“vzpomínala v roce 2011 trenérka Jaroslava Matlochová, jež po třech zlatých medailích Čáslavské v Tokiu převzala její vedení od Proroka.

Nejslavnější kapitoly se vážou k olympijským hrám v Mexiku, kde popularita Čáslavské dostoupila vrcholu. Se čtyřmi zlatými se pro Mexičany stala plavovlasou bohyní a její svatbu s běžcem Josefem Odložilem, majitelem stříbra v běhu na 1500 metrů z her v Tokiu, přišlo pozdravit sto tisíc lidí.

U nohou jí ležel celý svět

„Z katedrály jsme proto utíkali bočním vchodem. Mexičané jsou takoví – když mají idol, tak ho samou láskou umačkají k smrti a pak ho prohlásí za svatého,“přiblížila Čáslavská. „Nakonec jsme našli úkryt v televizním voze, jinak by to asi dopadlo špatně,“vybavila si trenérka Matlochová.

I díky úspěchům Čáslavské v Mexiku, téměř dva měsíce po okupaci Československa, se o její porobené vlasti hovořilo ještě víc. „Byla jsem ráda, že lidé mohou prostřednictvím sportu pozvednout hlavu. Možná jsem mohla zůstat venku, v té době utíkalo hodně lidí, ale nechtěla jsem zklamat ty, pro které jsem se stala určitým symbolem. Kořeny mám přece tady. Cvičila jsem hlavně pro lidi – peníze jsme za úspěchy neměli, ale ty by mne stejně nemohly motivovat. Mě motivovali lidé, kteří mi psali povzbuzující dopisy,“přemítala gymnastka o minulosti.

Po návratu z Mexika se jí klaněl celý svět a Československo jí leželo u nohou. Na jaře toho roku, věrna svým zásadám, podepsala manifest Dva tisíce slov. To jí komunistický režim neodpustil a začal nejlepší světovou sportovkyni roku 1968 a druhou nejpopulárnější ženu po Jacqueline Kennedyové hrubě ignorovat.

Pustila se do studia FTVS, pět let ale nemohla najít práci. Josef Odložil zmíněný manifest nepodepsal, ale i on dával najevo nesouhlas s okupací.

Poslední kapkou byl údajně zájezd atletů Dukly do Sovětského svazu v roce 1969 na mistrovství spřátelených armád v Kyjevě. „Přišla zpráva, že se Josef stal otcem dcery Radky. Sověti mu přinesli dort s blahopřáním, on ale prý odvětil, že s okupanty oslavovat nebude. Podle druhé verze nechtěl slavit dceru, protože chtěl syna, a Sověti si to vyložili po svém,“líčil zprostředkované informace Aleš Poděbrad, Odložilův trenér.

Podpis přes nátlak neodvolala

„Potom jsem byl u toho, když se to sáhodlouze řešilo v Praze, musel jsem sepisovat několik zpráv. Pepík uzavřel kariéru a později řekl, že coby velitel roty v Dukle žádná politická školení sportovců vojáků nepovede a z armády i Dukly na vlastní žádost odešel. Bohužel mnohem později za mnou na jednom plese přišla Věrka – pane Poděbrad, Pepík zlobí, je v tom alkohol,“doplnil legendární atlet a trenér, souputník Emila Zátopka.

Na Čáslavskou ve stejné době dotírali komunističtí funkcionáři, aby podpis podmanifestem odvolala. Neodvolala. V roce 1974, po dostudování Čáslavské, se manželům narodil syn Martin. „Pro Věru to znamenalo strašně moc. Nepřála si nic jiného než mít šťastné manželství a spokojenou rodinu,“líčila Matlochová.

Nedlouho po narození syna se idolu národa podařilo sehnat práci – stala se trenérkou malých gymnastek ve Spartě. Podle Čáslavské to mělo svůj půvab. „Předseda ČSTV Himl mi čas od času slíbil, že mi dá zelenou, ale nic se nedělo. Tak jsem ho jednou převezla. Oblékla jsem se do gymnastického trikotu, přes to si vzala kabát a navštívila ho v kanceláři. Jsem zde, připravená trénovat, řekla jsem a on povolil,“vzpomínala.

Sparta pomohla i Odložilovi – práci trenéra našel rovněž v tomto klubu. V letech 1979–1981 působili slavní manželé v roli koučů v Mexiku. Rozpory páru, jež údajně začaly již za mořem, vyvrcholily rozvodem v roce 1988.

Za rok, po Listopadu, se Čáslavské konečně dostalo poct, jaké byly namístě už dávno. Stala se poradkyní prezidenta Václava Havla, předsedkyní Československého a posléze Českého olympijského výboru, na olympiádě v Atlantě byla vyhledávanou osobností. To už ale měla na duši šrám z léta roku 1993 a její úsměv byl plachý.

Tehdy vyvrcholila rodinná tragédie a jsou jen dohady, co všechno se do oné osudové konfrontace otce se synem stalo.

V Atlantě, uprostřed setkání a lichotek, Čáslavské řekli, že Martin byl odsouzen za ublížení na zdraví s následkem smrti na čtyři roky. O amnestii prezidenta Havla v lednu 1997 se dozvěděla v nemocnici, ale klid jí nepřinesla. Hned se vyrojily polemiky o oprávněnosti prezidentova zásahu.

Život Věry Čáslavské, největší a nejslavnější české sportovkyně, připomínal dramatický film. Světová hvězda, kterou se snažili komunisté zahalit závojem zapomnění, prožila chvíle slávy i velké tragédie.

Nový boj s rakovinou slinivky

Tehdy se vytratila z veřejného života a střídala pobyt v domě s pečovatelskou službou s hospitalizací v uzavřeném pavilonu v Bohnicích. Těžko si představit, jaké od oné noci na diskotéce v Domašově v Jeseníkách prožívala trápení.

Dokázala se vrátit, před sedmi lety ustoupila tlaku přátel – olympioniků. Opět byla společensky aktivní. V dubnu roku 2015 ji bohužel potkala další rána, když jí lékaři sdělili nepříznivou diagnózu: rakovina slinivky.

Lidem se tehdy ozvala prostřednictvím Českého olympijského výboru: „Ve svém životě jsem se musela mnohokrát utkat s nepříznivým osudem. Jsem připravená postavit se mu znovu. Nebude to jednoduché, ale jsem odhodlaná bojovat. Tak, jak jsem se to naučila ve sportu.“

Na OH v Londýně získala pověst čarodějné ženy, která v hledišti nebo prostřednictvím povzbudivých SMS přičarovává medaile. Do Ria už necestovala, přimlouvala se však u sportovních institucí za start Martiny Sáblíkové.

V úterý 30. srpna se dostavila na plánované vyšetření v pražském IKEM. Byla to její poslední cesta. Pozdě večer v nemocnici její boj skončil.