V mlýnici volebních cyklů
Je atlantická obchodní dohoda opravdu v ohrožení?
Dlouhé roky připravovaná atlantická dohoda o volném obchodu se prý ocitla na mrtvém bodě, nebo je dokonce už definitivně mrtvá. Jisté je to, že Transatlantická dohoda o obchodním a investičním partnerství (TTIP), které i čeští insideři a profesionálové říkají v pracovní hantýrce „týtyp“, se brzy ocitne v pořádné mlýnici amerického i evropského volebního cyklu. A do mlýnského soukolí ještě nedávno pronikl neblahý písek brexitu.
Co se nám tedy v posledních dnech vlastně odehrálo? Nejprve Sigmar Gabriel, vicekancléř za SPD, prohlásil, že „dohoda zkrachovala, i když to nikdo fakticky nepřipouští“. Pak se připojil i Matthias Fekl, francouzskýministr zahraničního obchodu, který ještě dodal, že za to mohou Američané, kteří „tíhnou k protekcionismu“.
Jenže krach jednání vzápětí odmítla Evropská komise, která je na rozdíl od zmíněných politiků zodpovědná za vyjednávací tým, a také kancléřka Angela Merkelová, jež v německé velké koalici zastupuje element více nakloněný svobodnému obchodu. Šéf vyjednávacího týmu EU Garcia Bercero pak pro novináře parafrázoval Marka Twaina, který kdysi pravil: „Zprávy o mé smrti se zdají být velmi přehnané.“
Dohoda má každopádně nyní finišovat, protože je – nebo by mělo být – snahou obou stran, aby ji podepsal ještě prezident Barack Obama a aby byla ratifikována americkým Kongresem ještě před jeho definitivním odchodem z funkce, tedy v lednu příštího roku. Stejně tak ale Evropané potřebují schválit dohodu dřív, než vypukne příští rok na plné obrátky předvolební kampaň v Německu a předvolební prezidentská kampaň ve Francii.
Pobrexitový zmatek
Možné samozřejmě je, že vypuštění varovného balonku je projevem nějaké taktiky či vnějšího nátlaku především na americké vyjednavače a jejich politické nadřízené. Historie mezistátních obchodních vyjednávání zná případy, že hrozil kolaps, ale po vystupňovaném dramatu přišla za minutu dvanáct dohoda.
Tak tomu ale v našem případě podle vše- ho není. Za prvé je tu nový fenomén brexitu, který do celé věci vnáší zmatek a zásadním způsobem rekonfiguruje celé jednání. Dohoda se už totiž bude týkat jenom EU a USA a Británie si s Amerikou bude muset po odchodu z EU uzavřít svoji obchodní dohodu. Británie je spolu se zeměmi jako Nizozemsko, Švédsko či Dánsko jedním z hlavních proponentů myšlenky i ideologie svobodného obchodu v Evropě. Německá politika je v tomto ohledu daleko méně jednoznačná. Jsou tu pragmatické zájmy, významná část německé veřejnosti inklinuje k protekcionismu z důvodů ideologického environmentalismu a přecitlivělé ochraně spotřebitele.
Podobné je to s Francouzi. Ti zase historicky koketují se zvýšenou ochranou svého zemědělství, sociálního státu a pracovního trhu. Obě země spojuje módní a salonní antiamerikanismus a nechuť k všemocným nadnárodním korporacím.
To je jedna věc. Věc druhá je, že vicekancléř Gabriel bude kandidovat ve volbách proti kancléřce Merkelové a potřebu- je se už asi teď začít nějak zleva vymezovat. Podobné hry se mohou začít hrát ve Francii, kde se už leckdo možná tetelí z představy, že po odchodu Británie udělá z Evropy konečně chráněnou pevnost.
Konstruktivní atmosféře pro jednání rozhodně neprospívá ani rozhodnutí EK o gigantické pokutě pro firmu Apple, které zvyšuje napětí mezi EU a USA.
Zatím Británie v EU pořád je, ale leckdo je v Londýně proti tomu, aby se TTIP schválila za Obamy, jenž v květnu Británii pohrozil, že se po odchodu z EU zařadí ve věci jednání s USA „až na konec fronty“.
Vypuštění varovného balonku může být projevem nějaké taktiky či vnějšího nátlaku především na americké vyjednavače a jejich nadřízené
Americký protekcionismus
Politická situace na druhé straně Atlantiku není o moc nadějnější. Donald Trump je samozřejmě čistý protekcionista, nicméně Hillary Clintonová se pod tlakem Bernieho Sanderse i společenské poptávky také postavila na barikády o něco měkčího ochranářství. Doba po pádu komunismu před čtvrtstoletím, kdy svobodný obchod vítězil na všech politických a ideologických frontách, je dávno pryč.
Útěchou je, že v USA jsou nepopulární obchodní dohody s Čínou a hlavně sMexikem, Evropa není levná výrobna a nikdo se proti ní nevymezuje. Trump vyhrožuje cly a zákazy Mexičanům a Číňanům, na adresu Evropy žádná příkrá slova nepadají. Jenže na druhou stranu – soudě podle dostupných výroků – je například takovému Trumpovi celá Evropa docela ukradená.
Obchodní dohoda by měla podle výpočtů zasvěcených technokratů navýšit HDP na obou stranách Atlantiku o zhruba půl procenta ročně. Český vývoz do USA je na vzestupu a české firmy by podle všeho mohly z dohody velice dobře profitovat. Zatímco ale dohoda budí třeba v Německu velké emoce, v Česku je víceméně každému – od politiků po ekonomy – ukradená. Elity oceňují spíše její geopolitický význam, posílení atlantické, tedy nepřímo i bezpečnostní vazby mezi EU a USA skrze zvýšený objem obchodu a investic. Všímejme si ale toho, že v EU bez Británie zřetelně ubývá těch, kteří mají cit a pochopení pro geopolitickou dimenzi ohrožené úmluvy.