S razítkem BIS

Zprávy tajných služeb potvrzují, o čem psaly noviny

Veřejné zprávy tajných služeb často vzbuzují dojem, že „objevují Ameriku“. Že totéž by řekl výpravčí v Kardašově Řečici. Když BIS varuje před hrozbou džihádistického útoku u nás, mnozí si řeknou: A znáte snad někoho, kdo by útok vylučoval? Ale to je jen povrchní pohled.

Zpráva BIS nejmenuje konkrétní osoby, leč přesto je užitečná. A to i v pasážích, kde vlastně jen cituje to, o čem už dříve psaly noviny. Třeba o nárůstu aktivity zpravodajců Ruska (to už je známé) a Číny. Píší-li noviny o neblahém vlivu čínské investiční skupiny CEFC a o jejím sepětí s armádou, čeští politici včetně ústavních činitelů to často bagatelizují jako mediální bubliny a lži. Říká-li totéž BIS (aniž zmíní konkrétně CEFC), dává těm novinovým článkům úřední razítko. Nebo snad nějaký politik řekne, že i tohle je mediální bublina?

Zprávy tohoto druhu vyžadují jistý návod na čtení. Aby čtenář poznal, co je důležité, co konkrétního se skrývá za obecnými výstrahami i co důležitého ve zprávě naopak není. Například toto: BIS zmiňuje sedm osob, které pobývaly na českém území a pak se pokusily dostat do Sýrie. To jsou ovšem ti, kteří procházeli nějakou kontrolou (na letišti, na hranici). Neméně důležití jsou však i ti, kteří žádnými kontrolami neprocházejí a nezanechávají za sebou stopy. Stále častěji se z médií dovídáme, že ten či onen „se radikalizoval“. Hrozba je v tom neosobním „se“. Ani tajné služby předem nevědí, z jakých motivů a jakými cestami se konkrétní lidé radikalizují.

I těmito argumenty zdůvodňuje premiér Sobotka opatrnost k migraci muslimů, „když nevíme, proč dochází k jejich radikalizaci“(takhle to řekl Právu). Toto je důležité. Ale právě na toto žádná zpráva BIS neodpoví. Zbyněk Petráček