Pokus o střízlivé hodnocení Angely Merkelové

Lidove noviny - - Názory -

lověk je samozřejmě znechucen nechutnými a vulgárními projevy spoluobčanů vůči představitelce sousedního státu a zůstává mu rozum stát nad tím, že podle průzkumů je snad Čechům sympatičtější Putin apod.

V této atmosféře je těžké pokoušet se o věcné hodnocení kancléřčiny evropské politiky. Mnoho lidí totiž rozjitřily projevy české sprostoty natolik, že se zase cítí povinni hájit kancléřku všude a ve všem.

Evropa procházímnoha krizemi a výzvami. Z nich nejdůležitější jsou agresivní Rusko, brexit, migrace, eurozóna, energetika, eroze demokratických hodnot vMaďarsku a Polsku a institucionální krize integračního projektu.

Začněme Ruskem. Protiruské sankce po agresi na Ukrajině v Evropě drží díky Německu (zvláště nyní po brexitu) a díky kancléřce, a to navzdory tlaku německého exportního průmyslu a mnoha politiků. O Putinovi si Merkelová nedělá iluze, ztratila v něj důvěru a jedná s ním stroze. Příměří na Ukrajině doha- dovala rovněž Merkelová. Na druhou stranu kancléřka nakonec schválila i v době sankcí stavbu druhé trubky plynovodu Nord Stream z Ruska.

Ve věci brexitu je třeba kancléřku pochválit za opatrný, rozumný a uměřený postoj. Netřeba na Brity tlačit, mají dostat čas, aby si vše rozmysleli. Kdyby vládl v NěmeckuMartin Schulz (předseda EP) nebo Martin Selmayr (vedoucí sekretariátu J.-C. Junckera), už tři měsíce by se na Brity povykovalo a štěkalo, aby odešli co nejdřív. Není vyloučeno, že by kancléřka byla ochotna s Brity jednat i o tom, že si to mohou ještě jednou rozmyslet. To by ale museli chtít sami Britové. Kancléřka navíc patří k zastáncům transatlantické dohody TTIP.

Kancléřka obyčejně vyčkává a nikam nespěchá, problémy je zvyklá „vysedět“, z čehož ale zcela vybočuje pozvánka pro obrovský počet migrantů, která vysoce převyšuje západoevropský liberální standard. Přerozdělování skrze kvóty nebude fungovat, všichni chtějí pouze do Německa či Švédska. Své opo- nenty ve střední Evropě ale Merkelová nijak neuráží ani zatím netlačí na vyvození nějakých závěrů. Balkánská migrační trasa nyní stojí díky dohodě s Tureckem. Co když ale dohoda padne a do Evropy začnou zase proudit statisíce migrantů? Má vůbec kancléřka plán B? Zachrání vše Makedonie se svým plotem? Pro skutečnou ochranu společné hranice EU udělalo Německo zatím málo, především neposkytlo v této věci jasný politický leadership.

Se soucitem a otevřenou náručí vůči migraci kontrastuje tvrdý a nekompromisní přístup vůči zadluženým zemím na jihu Evropy, kde – především v Řecku – naordinovaná fiskální přísnost nepřináší ekonomické výsledky a „pomoc“slouží především záchraně němec- kých bank. Přitom samotnému Německu byly za posledních sto padesát let odpuštěny dluhy třikrát, o čemž nechce pomyslná „švábská hospodyně“ani slyšet. Navíc německý důraz na to, aby všichni měli obchodní a fiskální přebytky jako Německo, vůbec nedává smysl. Útěchou nám asi může být, že bez Merkelové by ta německá tvrdost byla ještě mnohem horší.

Eurozónu zatím zachránila ECB – s tichým přikývnutím, či spíše mlčením ze strany kancléřky.

Ve věci útoků na principy liberální demokracie v Polsku a Maďarsku zatím Merkelová zastává velice zdrženlivý a opatrný přístup, budování příkopu východ–západ zjevně nepovažuje za dobrý nápad.

Německý důraz na obnovitelné zdroje odstartoval energetickou technologickou revoluci, kterou země ufinancuje a patrně pomůže i tamějšímu průmyslu. Urychlení odchodu od jádra bylo ale motivováno politicky a emočně, nikoli na základě rozumné analýzy reálného nebezpečí. Zatím také Německo paradoxně pálí více plynu a uhlí a zvyšuje emise CO .

Ve věci institucionální dostavby EU Merkelová nemá žádnou vizi krom toho, že víme, že Německo nechce otevírat základní smlouvy, chce pokud možno co nejdéle udržovat a „vysedět“stav, kdy se nebude nic měnit. Jsou tu ale, jak známo, jiní, kteří by EU raději rozebrali. V době kancléřčina úřadování zatím dochází k největšímu úpadku respektu k autoritám EU. Za EU vystupuje a rozhoduje kancléřka, různí prezidenti a předsedové jsou s výjimkou ECB spíše pro smích.

Autor je předsedou správní rady Institutu pro politiku a společnost

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.