11.

Lidove noviny - - Seriál Ln - DANIELA KOVÁŘOVÁ

Většina dědiců se dohodne, občas vzniká mezi pozůstalými spor. Jak v takovém případě postupovat? Komu stačí vyčkat a kdo naopak musí být aktivní? A platí nějaké lhůty, v nichž je třeba podat žalobu?

Manželé Kapounovi měli malé hospodářství a dva syny – Jonatána a Karla. Jonatán s nimi bydlel v domku na vesnici a v hospodářství pomáhal, Karel se odstěhoval do města. Dům patřil matce, a když zemřela, zdědil třetinu otec a třetinu každý z jejích synů (blíže viz druhý a třetí díl). Dům však bylo třeba opravovat, a tak otec daroval svou třetinu Jonatánovi, aby syn mohl dvoutřetinový podíl domu a pozemků zatížit hypotékou. Pak otec zemřel a synové se dostavili k notáři.

Notář od nich chtěl znát rozsah otcova majetku, od každého se však dověděl něco odlišného. Podle Jonatána otec nezanechal žádný majetek. Karel byl naopak přesvědčen, že otec vlastnil jednu třetinu domu a řadu movitých věcí, které během let do dílny a do hospodářství pořídil – například zahradní traktor, benzinovou pilu nebo soustruh. V pozůstalosti by podle něj měla být živá zvířata, uskladněné seno, píce a řada dalších položek včetně motorových vozidel. Jonatán oponoval – třetina domu a pozemků byla převedena na něj, motorová vozidla už otec prodal a nově zakoupené věci pořídil ze svých prostředků Jonatán a podle něj nepatří do pozůstalosti. Mezi dědici tak vznikl spor o rozsah zůstavitelova majetku. Notář se pokoušel bratry smířit, ale při prvním pokusu o smír neuspěl.

Spor při projednání pozůstalosti

Mezi dědici vznikají různé typy sporů. Prvním příkladem je situace, v níž se několik osob pře o to, kdo z nich bude účastníkem řízení, kdo je dědicem a kdo bude dědit. Vzdálený příbuzný nebo cizí člověkmůže tvrdit, že by měl dědit na základě pořízení pro případ smrti anebo na základě pokrevního příbuzenství. K jinému sporu dojde v případě, kdy dva dědicové předloží dvě odlišné závěti a oba trvají na tom, že jejich pořízení pro případ smrti je tím jediným. Anebo dědic ze zákona nesouhlasí s předloženou závětí. Další možností je spor o rozsah zůstavitelova majetku, podobně jako tomu je mezi Karlem a Jonatánem. Podobným případem je situace, kdy se v mezidobí od smrti zůstavitele do doby projednání pozůstalosti před notářem ztratí věc v zůstavitelově majetku (například šperk či obraz) a nikdo neví, kde se nachází. Popřípadě věřitel přihlásí svou pohledávku, ačkoli dědicové její pravost popírají s tím, že zemřelý otec si žádné finance nepůjčoval. Vraťme se zpět k našemu případu. Za pomoci výpisů z veřejných rejstříků soudní komisař ověřil, že zemřelý otec obou bratrů nevlastnil v okamžiku smrti žádný movitý ani nemovitý majetek. Karel reagoval prohlášením, podle něhož je darovací smlouva třetiny domu z otce na Jonatána neplatná. Takové tvrzení však nebylo pro soudního komisaře dostačující. Proto poučil Karla, aby do jednoho měsíce podal žalobu, jinak bude pokračovat v řízení a rozhodne podle informací, které se dověděl od Jonatána. Karel tak měl třicet dní na zvážení, zda se chce pustit do náročného soudního sporu, jenž může trvat minimálně několik měsíců, ale velmi pravděpodobně i řadu let. Soudní řízení tohoto typu jsou časově i finančně náročná, účastník se může odvolávat ke krajskému soudu a později dovolávat až k Nejvyššímu nebo Ústavnímu soudu. Podáním žaloby k soudu se řízení o projednání pozůstalosti přerušuje a soudní komisař v něm pokračuje až poté, kdy bude pravomocně ukončeno.

Bratři se nakonec domluvili. Jonatán Karlovi nabídl, že od něj třetinu domu odkoupí a nebude požadovat podíl na investicích, které dům nezbytně potřeboval.

Autorka je právnička, odbornice na rodinné právo a bývalá ministryně spravedlnosti

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.