Planetární sousedé svou šanci ztratili

Před pár dny našla Evropská jižní observatoř u hvězdy Proxima Centauri planetu, která se vyskytuje v takzvané obyvatelné zóně neboli může (ale samozřejmě nemusí) se tam vyskytovat kapalná voda, která je nezbytná pro existenci života, jak jej známe.

Ale není nutné dívat se až tak daleko. Vědci z americké kosmické agentury NASA nyní zveřejnili v periodiku Geophysical Research Letters rozbory potvrzující dřívější úvahy o tom, že život mohl být přímo „vedle“nás, na Venuši. Ta se sice nazývá po římské bohyni lásky, ale jinak je pekelná: silný skleníkový efekt vytvořil horký a vysušený povrch, který ještě obklopují mračna z kapiček kyseliny sírové.

EKOPOHLED

Ovšem ještě před dvěma miliardami let mohla být planeta obyvatelná. Nové počítačové simulace vycházejí z toto, že Venuše i Země mají podobné složení a obdobný poměr izotopů vodíku, což naznačuje, že tu mohla úplně stejně existovat voda a vytvářet teplé oceány s kamenitým dnem a organickými molekulami – prostředí, v němž zřejmě vznikl pozemský život. Jenže zvětšující se záření Slunce kombinované s rostoucím skleníkovým efektem vedly k odpaření oceánů. Pokud tedy na Venuši nějaký život, třeba jen mikroorganismů, začal, zase skončil.

Ostatně podobně je na tom náš druhý planetární soused, Mars. Vědci soudí, že po něm možná na některých místech voda teče ještě nyní (nasycená solemi, jinak by si kapalné skupenství v tamním mrazu neudržela). Průzkumné roboty přinesly důkazy, že kdysi byl Mars teplou a vlhkou planetou. Dokazují to nerosty, které potřebovaly ke svému zformování dostatek tepla a vody. Jenže pak se zřejmě začala projevovat rozsáhlá sopečná činnost. Vychrlená síra postupně zamořila ovzduší i povrch Marsu. K tomu pak planeta ztratila z nějakého důvodu svou atmosféru.

V celé naší sluneční soustavě zbyla jediná planeta, kde se radujeme i trápíme, milujeme se a platíme daně, prostě žijeme. A zapomínáme, že si toho daru máme vážit a uchovat jej pro potomky, protože není samozřejmý.