Prahou bez segwaye

Vozítka se do centra nevejdou a jsou zbytečná

Poklidné zářijové odpoledne prořízl pražskou třídu luxusu zvuk tříštícího se skla, ohýbajícího kovu a zděšené výkřiky. Jezdec na segwayi se na chodníku Pařížské třídy vehnal přímo do zahrádky restaurace. Zákaz jejich používání v centru přitom platil už nějaký ten týden. Naštěstí z toho všichni vyšli jen s šokem, o něco hůř ale vypadala asijská turistka, která na stejném vozítku sjela v Revoluční ulici z chodníku pod kola projíždějícího automobilu. Obrázky padajících turistů najíždějících do místních lidí nebo jiných návštěvníků metropole jsou v centru na denním pořádku. Je potřeba na rovinu říct, že vozítka jako segway či různá gyroskopickámonokola jsou moc zábavná, ale v centru Prahy nemají co dělat.

Především k podobnému pojíždění není absolutně žádný důvod. Pražské centrum je poměrně malé, z jednoho konce na druhý se dá pohodlně přejít za nanejvýš desítky minut. Není to Londýn, kde se od jedné dominanty k druhé šlape i několik mil, není to Moskva, kde dvě zastávky metra dělí i hodina chůze, nebo třeba San Francisco, světoznámé příkrými kopci. Také ho vlastně nikdo místní před svým bytem nebo kanceláří neparkuje. Jejich popularita vznikla a prospívá jen jejich prodejcům a majitelům půjčoven, často v jedné osobě. Hrstka lokálních nadšenců se může klidně prohánět v širším centru, kde je přeci jen více místa než ve středověkých uličkách.

Moc toho nevyřeší ani pouhé vyhnání z chodníků. Segway motající se v husté dopravě, navíc nestabilní na kamenném dláždění kočičími hlavami a kličkující po tramvajových kolejích, je dopravní noční můra. Snižovat kvůli nim nesmyslně rychlost na 30 kilometrů v hodině a méně je tyranie menšiny.

Vize centra metropole bez aut, s výjimkou půjčovaných sdílených elektromobilů, kde je dost prostoru pro každého s jedním nebo dvěma koly a komfortní hromadnou dopravou, je krásná. Jenže vize je přesně to, co Praha 1 nemá. Dočkáme se v ní akorát nesmyslných minibusů, které se nevejdou do ulic a nikdo s nimi nejezdí. Nebo cyklopruhu namalovaného vmístech, kde se otevírají dveře zaparkovaných aut. Vzniklá překážková dráha, pravda, procvičí postřeh na obou stranách.

Vůbec tak nepřekvapí, že zákaz segwayů přišel pozdě, je špatně vysvětlený a jeho nevymáhání je čiré diletantství. Nemáme dopravní značky, zato máme reklamní kampaň Segway? No way!, které se kolemjedoucí z vozítek smějí. Jan Klesla