Je jako radioaktivita, ukládá se v těle

LN V čem nám nadměrný hluk škodí?

Je to klíčový stresor. Napadá nervovou soustavu a v lidském organismu se projevuje velmi specificky. Je to podobné jako u radioaktivity. To znamená, že se během let shromažďuje a ukládá, čímž neustále roste míra jeho škodlivosti. Světová zdravotnická organizace (WHO) vede odbornou polemiku, jestli jde o deset, nebo patnáct let, v nichž se nadměrná hluková zátěž nastřádaná v těle promítne do vzniku nějaké choroby. Obvykle je to tak, že onemocní nejslabší orgán a pak následuje dominový efekt. Není to prokázáno, ale může to zřejmě končit i rakovinou. Obecně vzato považuji za skandální, jestliže budou obce s nižší hustotou obyvatelstva s ohledem na hlukovou zátěž přehlíženy, neboť si nedokážu představit rozlišovatmezi „zdravě vyspalým obyvatelstvem“a těmi ostatními. A hluk je jedním z klíčových kritérií, v jaké kondici bude člověk ráno odcházet do zaměstnání. Potřebujeme, hlavně aby byl ráno svěží, silný, odpočatý a mohl podat fyzický nebo duševní výkon. Proto mu musíme vytvořit co nejlepší podmínky k odpočinku. A ty doposud zrovna ideální nejsou.

LN Proč je tak důležitý monitoring úrovně hluku v regionech?

Je extrémně důležitý. Není nic důležitějšího než dlouhodobý monitoring. Protože jednorázová expozice vysokému hluku nám neublíží. Té můžeme být vystaveni. Ale v případě, že jsou to dlouhodobé dávky, dochází k tomu, o čem jsem hovořil v předchozí odpově- di. WHO kupříkladu doporučuje mladým lidem navštěvovat diskotéky maximálně čtyřikrát do roka. A to nejvýše na dobu čtyř hodin. Tedy šestnáct hodin ročně, po něž je člověk vystaven nadměrnému hluku. To je dávka, se kterou se tělo ještě dokáže vypořádat. Všechno nad tuto dávku zakládá na budoucí problémy.

„Člověku musíme vytvořit podmínky, aby se dobře vyspal,“říká prezident Národní hlukové observatoře Ivo Vaněk.

LN Jak ale najít kompromis mezi ochranou lidí před hlukem a stavbou dálnic nebo další infrastruktury?

Myslím, že kompromisem může být pouze zdravý rozum. Vždycky by se měl najít průsečík různých zájmů. Rozumím aktivistům, kteří prosazují maximální limity. Nicméně platíme daň za to, v jak luxusní a vyspělé civilizaci žijeme. Vždycky proto každou situaci musíme posuzovat lokálně. Nemůžeme všechno poměřovat stejně. Ve velkých městech bude hluková zátěž například vždycky vyšší než v menších.