Není droga jako droga a uživatel jako uživatel
lánek Roberta Sattlera se zabývá často diskutovanou drogovou problematikou v Česku ( Marihuana je jiná než dřív, tělo i mozek ničí rychleji, LN 10. 9.). Anonymní příslušník Národní protidrogové centrály se reportérovi svěřil s informacemi, které jsou dílem známé, dílem zcela nepravdivé a zavádějící. Smutný fakt, že patříme ke světové špičce v konzumaci takzvaných měkkých drog, je nepochybný. Je třeba jej vidět také v kontextu našeho světového prvenství ve spotřebě piva. Zatímco na to první se většina z nás dívá trochu s rozpaky, na to druhé jsme snad i trochu patrioticky hrdí.
Podobná perspektiva převládá i mezi příslušníky policie a není divu, že zejména v útvaru, který má boj s drogou ve svém názvu. Měli by ale být o této problematice informovaní do větší hloubky, než tento rozhovor ukázal. Domnívám se, že je hrubou chybou házet pervitin a konopí do jednoho pytle. Pervitin je ze své podstaty syntetická látka, „tráva“je rostlina. Ano, chápu, již dávno není, co bývala, většinou jde o geneticky modifikovanou rostlinu a nyní se zřejmě na trhu objevuje i chemické „obohacení“tohoto materiálu. To z ní ovšem dělá něco zcela jiného. Bohužel, je to z velké části vinou „války s drogami“, kterou si světová veřejnost nechala nabulíkovat a od které se řada civilizovaných zemí již distancuje. Místo toho, aby si ten, kdo má potřebu, svých pár kytek s láskou a péčí vypěstoval, je ze strachu před perzekucí odkázán na pochybnou kvalitu, kterou dostane za přemrštěnou cenu na ulici.
Měl jsem příležitost dělat reportáž z denního stacionáře, ve kterém se lidé snaží zbavit závislosti. Většinou na pervitinu, někteří na heroinu, kokainu. Žádný z nich se neléčí z trávy. Z osobní zkušenosti vím, že její užívání může být velice dobře kontrolováno a je možné s ním kdykoli přestat. Podobně jako u tabáku i alkoholu, užívání marihuany podléhá určitým rituálům a vystoupit z nich vyžaduje určitou míru sebekontroly.
Tam je potřeba hledat příčiny dnešních problémů. Sebekontrolu nás už nikdo neučí, není tak úplně „in“. Vedle školy a rodiny mají tuto úlohu volnočasové aktivity.
V žádném případě nezlehčuji nebezpečí užívání konopí nebo jakékoli drogy. Obávám se, že mladí lidé nejsou mentálně připraveni ani na alkohol, ani na jiné psychotropní látky v době, kdy s nimi přicházejí do styku. Na druhé straně, jak dokazují mnohé studie, při zodpovědném přístupu prezentuje THC srovnatelné nebo menší riziko, co se týče úmrtnosti, kriminality či zdravotních následků, než alkohol. Pozitivnímu potenciálu konopí jako léčivé látky se v poslední době dostává více pozornosti, leč místo dekriminalizace a zvýšené tolerance se z něj stává látka, kterou monopolně a za přemrštěnou cenu „dealuje“stát.
Zamyšlení nad tím, že mladí lidé se bez pomoci drog neumějí bavit, je do jisté míry pravdou, ale opět se nabízí srovnání s alkoholem. Jako bychom si dokázali představit hudební „zábavu“bez výčepu a bez excesů, které konzumaci alkoholu provázejí. Pivo se jeví stejně nebezpečnou „vstupní drogou“jako konopí. Kdybychom prostředky, které jdou na šikanování malopěstitelů, věnovali na rozvoj sportu a hudby a vzdělávání o skutečném nebezpečí návykového užívání čehokoli, dostali bychom se dál než opakováním stejné mantry, že „je to droga a dříve nebo později tě dostane do hajzlu“. Ano, je to droga a musíme semít na pozoru, ale to platí pro všechny drogy – i ty, které právě společnost toleruje. RICHARD CORTÉS
Místo toho, aby si ten, kdo má potřebu, svých pár kytek s láskou a péčí vypěstoval, je ze strachu před perzekucí odkázán na pochybnou kvalitu