Profil sverdlovského zabijáka
Američtí vědci zkompletovali genom bakterie antraxu, která měla sloužit Sovětskému svazu jako biologická zbraň a jež způsobila smrt desítek lidí poté, co v roce 1979 unikla z tajné továrny ve Sverdlovsku.
Po dvou desetiletích výzkumu jsme kompletně charakterizovali dědičnou informaci tohoto původce antraxu, oznamuje jeden z největších světových expertů na antrax Paul Keim ze Severoarizonské univerzity. „Jde o vlajkovou loď největšího programu na vývoj biologických zbraní na světě. Pokud by se tato bakterie někde znovu objevila, jsme s to ji vystopovat k jejímu zdroji. Je to nová součást našeho kriminalistického arzenálu.“
Příběh, jehož nejnovější kapitolu představil Keimův tým na stránkách zářijového čísla vědeckého časopisu mBio, začal v říjnu roku 1979, kdy se objevily v rusky psaných novinách vydávaných ve Frankfurtu nad Mohanem pro ruskou emigraci zprávy o katastrofě, která si vyžádala v tehdejším Sverdlovsku životy tisíců lidí. Začátkem roku 1980 zveřejnily tytéž noviny další podrobnosti. Při explozi tajné vojenské továrny se mělo dostat do ovzduší obrovské množství spor bakterie sněti slezinné čili antraxu. A znovu se píše o tisících mrtvých.
V roce 1975 podepsalo dvaadvacet zemí včetně Sovětského svazu, Spojených států a Velké Británie mezinárodní smlouvu o zákazu biologických zbraní. Mezinárodní společenství uvěřilo, že signatáři smlouvy své závazky dodržují a biologické zbraně nevyrábějí ani nevyvíjejí. Pokud by se potvrdila zpráva z frankfurtských novin, znamenalo by to, že Sovětský svaz ostatní signatáře smlouvy podvedl.
Sověti nabízejí vysvětlení. Ano, v okolí Sverdlovsku se objevilo několik případů antraxu a bohužel došlo i k úmrtím. Na vině je konzumace masa zvířat, která se bakterií nakazila z přírodních ložisek infekce. Je to výmluva? Mezinárodní kontrolu na místě Sověti odmítli a sverdlovské události z dubna roku 1979 zůstaly zahale- ny tajemstvím. Dokonce i přední americký mikrobiolog Matthew Meselson z Harvardovy univerzity při výpovědi před Senátem USA v roce 1989 řekl, že zprávám o explozi v tajné sovětské továrně na biologické zbraně nevěří.
Tajný program Biopreparatu
Záhady kolem sverdlovské tragédie se začaly rozplétat až po rozpadu Sovětského svazu. Jedním z klíčů k obratu se stala emigrace Kanatžana Alibekova do Spojených států. Kazašský mikrobiolog pracoval od roku 1987 do svého útěku v roce 1992 jako jeden z hlavních vědců sverdlovské firmy Biopreparat. Ta oficiálně vyráběla vakcíny, ale ve skutečnosti představovala srdce sovětského programu vývoje biologických zbraní hromadného ničení. Alibekov prozradil Američanům šokující informace z vývoje zbraní využívajících virus pravých neštovic. Rá- zem bylo jasné, že Sovětský svaz po podpisu mezinárodních smluv v roce 1975 práci na biologických zbraních nejen neukončil, ale naopak ji rozjel na nejvyšší obrátky. Počátkem 90. let sílí hlasy žádající vyšetření sverdlovských událostí z jara 1979 i v Rusku.
V roce 1992 vyústí změna vnitropolitických poměrů i tlaky ze zahraničí do dříve nepředstavitelné události. Do Sverdlovsku mezitím přejmenovaného na Jekatěrinburg přijíždí američtí vědci. Nevede je nikdo jiný než „skeptik“Matthew Meselson a ve spolupráci s ruskými vědci shromažďuje důkazy. I po třinácti letech jich je dost na to, aby se z nich poskládal úplný obrázek dlouho tajené tragédie.
V roce 1979 se ve sverdlovském Biopreparatu vyrábějí ve velkém spory antraxu pro vojenské účely. Nedbalostí při údržbě dochází k poškození jednoho z klíčových filtrů a spory se dostávají do ovzduší. Naštěstí leží vojenská to- várna na jižním okraji města a severní vítr odnáší mrak spor mimo husté osídlení. Vdechnutím bakterií se i tak v okruhu pěti kilometrů od místa havárie nakazí bezmála stovka lidí a nejméně 69 na antrax umírá. Případy antraxu mezi mnohem citlivějšími domácími zvířaty se vyskytnou až ve vzdálenosti 40 kilometrů od Sverdlovsku.
Kam se zatoulaly sovětské biologické zbraně
Po rozpadu Sovětského svazu se program na vývoj biologických zbraní rozpadl. Jasnějších proporcí nabývají hrozby poté, co Alibekov prozradí, že sverdlovský Biopreparat nahradila po havárii nová základna v kazašském Stěpnogorsku s roční kapacitou 300 tun bakterií údajně až třikrát „silnějších“než bacil antraxu, který zapříčinil sverdlovskou havárii.
Jaké bakterie sovětští experti pěstovali? A kam se mohly dostat? Vybavili je ruští nebo kaza- šští genoví inženýři třeba odolností k antibiotikům používaným k léčbě sněti slezinné? Keimův tým použil vzorky nasbírané v 90. letech během dvou Meselsonových misí do Ruska a podrobil je analýzám špičkovými technologiemi. Získal kompletní DNA bakterie a vyvrátil podezření, že by byl sverdlovský kmen antraxu v laboratořích podroben genetickým modifikacím. Zároveň je však z DNA bakterie jasné, že se Rusové snažili, aby původce choroby ani v nejmenším „nezkrotl“.
„Genom sverdlovského kmene se v mnoha ohledech podobá asijským kmenům této bakterie. Pokud by ho pěstovali v laboratoři, pak by mohl zmutovat naméně infekční formu se sníženou schopností vyvolat onemocnění. Sověti však byli velmi pečliví a udrželi u bakterie její původní nebezpečné vlastnosti,“konstatoval Keim.