Nobelovskou instituci zasáhl skandál

Nobelova nadace už za svou existenci překonala mnohá protivenství, včetně dvou světových válek a všech ekonomických krizí. Teď zrovna prochází dobou, kdy se jedna ze špičkových vědeckých institucí, jejíž profesoři volí laureáty ceny za lékařství, musí vyrovnat s ostudnou aférou. Příběh je to poučný, ale je jisté, že budoucnost proslulých cen neovlivní.

nimž neměl Gerdin přístup. A tyto informace prý v nich vzbudily novou důvěru ve sporného chirurga. A tak Macchiarinimu prodloužili smlouvu.

Pozoruhodné je, že profesorův kredit nakonec přesvědčivě zpochybnil až televizní novinář Bosse Lindquist. Sesbíral dostatek materiálu, včetně snímků z miniaturní kamery, kterou lékaři z nemocnice Karolinska zdokumentovali stav průdušnice prvního pacienta. I laik, který je porovnal se snímkem zdravé průdušnice, jíž prochází vzduch, okamžitě viděl, že o „téměř normálních dýchacích cestách“se u pacientovy ucpané dýchací trubice nedalo vůbec mluvit.

V natáčeném rozhovoru se pak novinář Lindquist profesora ptal, jak mohl lidem dělat operace, které si nevyzkoušel na zvířatech – vždyť nic o takovýchto pokusech nepublikoval ve vědeckém tisku! Macchiarini kontroval tvrzením, že pokusy uskutečnil, ale nepublikoval jejich výsledky. Lindquist poznamenal, že nikde nenašel žádný oficiální dokument o tom, že by takové pokusy někdo v institutu vůbec schválil. Macchiarini nejdřív naznačoval, že pokusy na zvířatech dělal v Rusku, kde jsou jiná pravidla, ale pak připustil, že nikoli na větších zvířatech, protože neměl dost času.

Kultura mlčení

Lindquistův dokument odvysílala letos v lednu švédská veřejná televize SVT a věci se hnuly. Institut požádal o nová externí přešetření činnosti profesora Macchiariniho. Vedl je Kjell Asplund, předseda Švédské národní rady pro lékařskou etiku. Problémy našel už na začátku profesorovy stockholmské kariéry. Ukázalo se, že komise, která jej v roce 2010 přijala, k tomu byla tlačena tehdejší rektorkou Harriet Wallberg-Henrikssonovou a vůbec se k ní nedostaly negativní reference na dřívější Macchiariniho činnost. Později vedení institutu přehlíželo profesorovy problémy, pravděpodobně proto, že se cítilo oslněno jeho publikovanými výsledky a slávou, kterou měly přinést institutu, a dokonce nebralo v úvahu jasná varovná znamení.

„V Institutu Karolinska se projevovala kultura mlčení o problémech a lhostejný přístup k dodržování pravidel,“konstatovala Asplundova zpráva. Podobně se vyjadřovali další externí činitelé, kteří dění v institutu začali po skandálu posuzovat.

Současný rektor Hamsten odstoupil. Právo hlasovat pro laureáta Nobelovy ceny ztratila i bývalá rektorka Wallberg-Henrikssonová, která byla propuštěna z jiné funkce ve vedení institutu. Urban Lendahl, generální tajemník Nobelovského výboru, odstoupil.

Macchiarini byl vyhozen. Švédská vláda pak v září propustila všechny členy vedení institutu, kteří ještě zaujímali své pozice.

Prošetřování ve špičkovém ústavu dále pokračuje. Zatím se zdá, že Macchiarinimu nikdo neuzná jako polehčující okolnost, že byl pod časovým tlakem, protože pacienti umírali a potřebovali pomoc rychle. Poskytl jim péči, kterou předem nevyzkoušel na zvířatech. A už po prvních neúspěších s lidskými pacienty mohl vidět, že jeho postup nefunguje. On to však zakrýval publikováním nepravd.

A nevyřešená zatím zůstává i otázka přinejmenším morální viny řady jeho kolegů, kteří se také podíleli na operacích a péči o pacienty a jako špičkoví odborníci si měli všimnout, že věci se nedějí, jak mají. Pomáhali však také zametat problémy pod koberec, nebo tomu aspoň mlčky přihlíželi.

Dlouhodobá důvěra

Kdo však určitě problém přežije, je Nobelova cena. Letos o jejím udělení nemohli hlasovat ti profesoři medicíny, kteří kvůli skandálu odstoupili nebo byli odvoláni.

„V Institutu Karolinska je teď hodně výbušná situace,“hodnotil zvenčí pro vědecký časopis Nature výzkumník v oboru rakoviny Julio Celis z Ústavu pro výzkum nádorů v dánské Kodani. „Ale institut má dlouhodobou důvěru odborníků a ta nebude úplně zničena,“dodává.

Podobně Erwin Neher z Ústavu Maxe Plancka pro biofyzikální chemii v německém Göttingenu pro Nature hodnotil: „Určitě je zpochybněna profesionalita některých pracovníků Institutu Karolinska, avšak nemyslím si, že by to diskreditovalo Nobelovy ceny – to jsou dvě odlišné věci.“