Předpovědět cenu ropy je zbožné přání

Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí.

zemí vyvážejících ropu (OPEC) se dohodla, že omezí produkci ropy. Ve stejném duchu se později vyjádřil i ruský prezident Vladimir Putin. Spolupracovník LN Jan Macháček se předních českých ekonomů, analytiků a pedagogů ptá: Jaký vývoj očekáváte na trhu s ropou? A bude mít kartel OPEC rozhodující vliv na vývoj její ceny?

Autor je předseda správní rady Institutu pro politiku a společnost

v divné době. Lidé platí za to, že si ukládají peníze. Podniky a státy si nechávají platit za to, že si půjčují. Nebojíme se vysoké inflace, ale nízké. A světová ekonomika se těší na vyšší ceny surovin. Takový svět je zrcadlově obrácený. Již čtvrt století jsme svědky podobného fenoménu v Japonsku, přesto ale tak úplně nechápeme, proč se to děje. Nemůžeme se tedy spoléhat na predikce. A proto poskytnu jen spekulace a zbožná přání.

K pádu cen ropy došlo kvůli zvýšené produkci v Saúdské Arábii, která se bála o svůj podíl na trhu. Ostatní se museli přizpůsobit. Evidentně tedy je ve schopnostech některých zemí mít významný vliv na cenu ropy. Avšak spíše směrem dolů. Udržování vysoké ceny je složitý koordinační proces. Ekonomie (s čestnou výjimkou teorie her) nám k tomu mnoho neřekne, protože zde hrají roli politické strategie.

Dříve těžko představitelné konstrukce ale mohou fungovat právě proto, že svět je naruby. Reorganizace různých koalic na blízkém východě může vytvářet novou ekonomickou rovnováhu. Čistě spekulativně tedy věřím, že se zemím OPEC podaří udržet ceny výše. Je to totiž v zájmu prakticky celé světové ekonomiky. Po inflaci (a klidně i té surovinové) v Evropě, Americe i Asii toužíme. Po dražších surovinách zase touží Afrika a Austrálie. Lev- ná ropa navíc činí nerentabilní investice do technologií obnovitelných i nových neobnovitelných zdrojů. Drahé suroviny by nás vrátily do doby, kdy se za ně platila smysluplná cena a nakládalo se s nimi, jak se sluší a patří: šetrně.

Paradoxně tato chaotická situace může být řešením sebe sama: Vyšší ceny ropy pomohou inflaci, umožní centrálním bankám zvýšit úroky, dostaneme se z deflační spirály, investoři začnou investovat, spotřebitelé začnou spotřebovávat, podniky podnikat. A vše bude zase v obecné rovnováze, kterou mají ekonomové tak rádi, protože ničemu jinému nerozumí.

Úřad vlády

podíl zemí OPEC na světových zásobách ropy je kolem 80 procent. V řeči produkce klesal podíl OPEC ze zhruba 46 procent v roce 2012 pod 43 procent v roce 2014. Na podobné úrovni se nadále drží. To jsou silné argumenty pro to, abychom v případě zemí OPECmluvili o rozhodujícím po- dílu na těžbě. Navíc jsou patrné snahy této organizace svůj podíl neztrácet. Dva největší producenti mimo OPEC jsou Rusko s 12 a USA s 13 procenty. Rusko přitom avizuje ochotu se s touto organizací dohodnout. Těžba v USA pak poměrně rychle reaguje na měnící se cenu. Při poklesu ceny ropy by produkce klesala, ovšem naopak při růstu ceny by zřejmě docházelo k růstu nabídky. Produkce v USA by tak mohla do budoucna vyrovnávat cenové výkyvy.

Rozhodně jsou ale na místě námitky jak ohledně věrohodnosti dohod uvnitř OPEC, tak ohledně zmiňované dohody s Ruskem. Ne náhodou se v posledních letech mluvilo o rozpadu OPEC. Skutečné dopady nyní vznikající dohody budeme v číslech moci sledo- vat nejdříve v únoru příštího roku.

Posouzení prediktability je ošemetná věc. Pokud cenu ropy očistíme o inflaci, zjistíme, že jako „nenormálně“vysoká se cena ropy jevila v letech 2005 – 2014. Její současné úrovně kolem 50 amerických dolarů za barel se naopak jeví z dlouhodobého pohledu „normální“. Předchozí chování ropy a nejistota ohledně dopadu technologického pokroku, jež produkci i spotřebu ropy ovlivňuje, nám ovšem prognózu komplikují. Ale lamentování nad problematičtější prognózou je mezi ekonomy (a řekl bych, že nejen u nich) v posledních letech velice rozšířené. S ohledem na převažující názor spíše umírněných temp hospodářského růstu bychom měli čekat cenu ropy nedaleko dnešních úrovní. Ale síla politiky je v této branži značná. investiční stratég Raiffeisenbank, lektor Unicorn College

k velmi nízkým cenám ropy se relativně dlouho spekulovalo o možnosti, že by ropné velmoci mohly uzavřít dohodu, kterou by se zavázaly ke zmražení, nebo dokonce ke snížení produkce ropy. Přestože ministři pro energetiku z Ruska, Venezuely či Saúdské Arábie několikrát zmínili, že jsou otevřeni jednáním na toto téma, analytici zůstávali vůči jejich slovům relativně skeptičtí.

A není divu. Převládaly obavy, aby to nebyly opět jenom plané řeči typu Dauhá II., kde jednání na toto téma skončila fiaskem kvůli věčné „ropné válce“mezi Íránem a Saúdskou Arábií. Po tom, co byl Írán osvobozen od sankcí na vývoz ropy, byla jeho strategie jasná – navrátit denní objemy těžby ropy na úroveň před zavedením meziná- rodních sankcí. A jak se ukazuje, Írán nehodlá vycouvat z této strategie. Naopak Saúdská Arábie již dříve naznačovala, že by byla nakloněna omezení produkce. To je celkem pochopitelné, jelikož přibližně 80 procent celkového příjmu do rozpočtu království je spjato s ropou a prudký propad cen ropy na přelomu let 2014 a 2015 razantně seškrtal královské příjmy, v důsledku čehož Saúdská Arábie nyní čelí enormnímu rozpočtovému deficitu.

Jelikož se nedávaly velké šance, že by v Alžírsku země OPEC byly schopny dojít k nějakému kompromisu ohledně omezování produkce, samotný výsledek vskutku překvapil, což se projevilo i v růstu cen ropy přibližně o 6 procent. Nicméně se vzhledem k tomu, jak vysoce volatilní je letos trh s ropou, a vzhledem k faktu, že dohodnuté omezení znamená denní produkci nižší maximálně o 2 procenta, zvýšení ceny ropy o 6 procent jeví jako relativně malé. To už i týdenní údaje o zásobách americké ropy nebo o počtu aktivních vrtů v USA dokážou někdy podobně zahýbat cenou ropy.

Celkem umírněná reakce ceny ropymá ale své opodstatnění. Zářijová dohoda z Alžírska vzbuzuje pochybnosti hned na několika frontách jako například připojení se dalších nečlenských zemí OPEC k dohodě, udělení výjimky některým zemím OPEC (jako Írán, Nigérie či Libye) či samotné dodržování stanovených pravidel. Listopadové setkání zemí OPEC, které by mělo přinést bližší detaily o této dohodě, by opět mohlo zahýbat cenou ropy.

Přestože v těchto dnech události na nabídkové straně hnaly cenu ropy nahoru, v dalších měsících může právě vývoj na straně poptávky či posilování dolaru sehrát klíčovou roli. Utahováníměnové politiky Fedu podporuje dolar, který má tendence tlačit cenu ropy směrem dolů. Naopak rychlejší nežli očekávaný nárůst poptávky po ropě by dokázal popohnat cenu ropy nahoru. Oficiální uzavření dohody o omezení produkce ropy členskými i nečlenskými zeměmi by bylo třešničkou na dortu, kterou by uvítali nejen ropní exportéři, ale možná i centrální banky, které netrpělivě vyčkávají na inflaci, aby se tato přiblížila k jejich inflačnímu cíli. Vyšší ceny ropy by totiž urychlily naplnění tohoto jejich snu.

Aleš Chmelař Hospodářství v říši za zrcadlem Michal Brožka Značná síla politiky Daniela Milučká Opodstatněně umírněná reakce na dohodu OPEC

analytička Raiffeisenbank Debatu JM najdete na www.lidovky.cz