Splacený dluh mistru art deca

Jaroslav Horejc (1886–1983) byl významnou uměleckou osobností 20. století. Za celý život se však nedočkal větší samostatné výstavy a kromě dvou menších katalogů nevyšla o jeho tvorbě ani jedna monografie. Na sklonku života byly Horejcovi dopřány dvě menší výstavy, které ale zdaleka nemohly odbornému či laickému publiku představit jeho umělecká díla v celé šíři.

Nyní, 33 let po umělcově smrti, dochází k nápravě a v DoměU Kamenného zvonu je do ledna příštího roku k vidění reprezentativní přehlídka Horejcovy celoživotní tvorby. Galerie hlavníhoměsta Prahy k ní vydala rozsáhlou autorovu monografii, již sestavila Olga Malá ve spolupráci s odborným týmem. Její podstatnou součástí je soupis Horejcových prací, čítající více než tisíc položek.

V roce 1910 promoval Horejc na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, o osm let později zde začal vyučovat. Měl velmi široký záběr, věnoval se nejen sochařské tvorbě, ale také práci s kovem, sklem, keramikou a porcelánem. Sám odhadoval, že vytvořil přes tři tisíce uměleckých děl.

Mezi jeho nejvýznamnější zakázky patří alegorické reliéfy pro Chrám svatého Víta v Praze. V roce 1925 byla řada Horejcových prací zahrnuta do souboru děl reprezentujících Československo na Mezinárodní výstavě dekorativního umění v Paříži. Za svou kolekci čtyř rytých pohárů získal cenu Grand Prix v kategorii sklo.

Jaroslav Horejc po celý život spolupracoval s významnými architekty, například pod vedením svého přítele Ladislava Machoně se podílel na výzdobě kaple Jana Amose Komenského v nizozemském Naardenu.

Málokdo ví, že Horejc je také autorem slavné sochy golema, která byla použita ve filmu Císařův pekař, Pekařův císař.

Horejcova sochařská tvorba zůstala ale kvůli pejorativní nálepce „dekorativismu“dlouho nedoceněna. Těžce nesl, že se nedočkal velké retrospektivy svého díla. Zklamaný sochař napsal v roce 1969, kdy mu bylo 83 let, dopis ministrovi kultury, kde si postěžoval: „... neměl jsem dosud možnost ukázat na výstavě výsledky své šedesátileté práce, ani k 75. narozeninám, ani k 80. narozeninám mi nebyla povolena výstava životního díla – ani v rozsahu, jak jsou povolovány studentům, dva nebo tři roky po absolutoriu...“

K přehodnocení došlo až v 80. a 90. letech, kdy odborná kritika začala Horejce brát za významného autora českého art deca.

A letos je konečně splacen dluh tomuto umělci. „Vždy stál stranou hlavních uměleckých trendů, dokázal si udržet svůj specifický styl. Kromě volné tvorby a zakázek pro něj byla velmi důležitá pedagogická činnost. Třicet let byl profesorem uměleckoprůmyslové školy, v roce 1948 byl z kádrových důvodů dle vlastních slov vyhozen na hodinu jako služka,“vysvětluje kurátorka nové pražské výstavy Olga Malá.

Dnešní příspěvek do rubriky je trochu jiný než dosavadní. Ukazuje, že i ležáka lze nakonec pozvednout a napravit. Sochař Jaroslav Horejc, mimochodem také autor filmové sochy golema, se 33 let po své smrti „dočkal“první reprezentativní výstavy...