Volit Trumpa máme prostě v genech

Ubožáci, xenofobové a sexisti. Hillary Clintonová se s onálepkováním voličů svého soka v prezidentském klání ošklivě spletla. Nejenže mu tím takříkajíc nahrála na smeč, ale především Donalda Trumpamnohdy volí i byznysmeni, členové vyšší střední třídy či lidé, kteří by se dali označit za „nelevičácké“intelektuály. Jednoduše proto, že je to přirozené.

Vysvětlení se možná lehce nečekaně ujalo namísto politologů hned několik profesorů neurologie a evoluční biologie. Například Bobby Azarian z GeorgeMason University nebo Lixing Sun z univerzity ve Washingtonu. Na populárním serveru Economics našel oporu v zakladatelích behaviorální ekonomie Richardu Thalerovi, Amosi Tverském a především v nobelistovi Danielu Kahnemanovi a jeho populární knize Myšlení rychlé a pomalé.

Právě Kahneman jako jeden z prvních poukázal na náš přirozený sklon raději riskovat než přijmout nepříjemnou jistotu. Mezi jistou ztrátou pětistovky a padesátiprocentní šancí na to, že přijdeme o rovných tisíc korun, zkusí většina lidí radši štěstí. Britští vědci pak dodali i čísla.

Američané to prokázali i na opicích, a Izraelci pak dokonce našli podobný sklon u rostlin. Pokud si může hrášek vybrat, jestli povede kořeny do dvou květináčů, kde v jednom je málo živin a ve druhém je občas o trochu více, většinou ale ještě méně, zapustí v druhém. S volbou mezi demokratkou a republikánem, které snad poprvé v historii nemá ráda shodně více než polovina Američanů, je to vlastně stejné. Volba mezi dvojicí „nedůvěryhodná a šílenec“je první nepříjemná jistota a druhý sázka na nejistotu.

Navíc Hillary symbolizuje establishment, známé washingtonské pořádky, kde už za léta zakořenila. Proti tomu Trump může odpálit jaderné střely na Mexiko – nebo také ne. Zkrátka mezi dvojicí špatných kandidátů je on sázka do loterie, jež se může, ale také nemusí vymstít. Alespoň ne se stoprocentní jistotou.

Jelikož máme takové chování v genech všichni, není asi ještě na čase Trumpa úplně odepsat. Ostatně, jak zpívá i Richard Müller v srdečním šlágru – svět nepatřil nikomu, kdo nebyl hráč.