Nevzdávejte se. A choďte volit
Zkoušeli jste mikrofon?“„Rozdal jsi zpěvníky?“ujišťuje se Daniel Pražák, jeden z organizátorů akce studentů na pražském Strossmayerově náměstí. Okolo 16. hodiny se postupně schází před kostelem svatého Antonína třicet mladých lidí z projektu Terezínská štafeta, který vznikl před šesti lety. Je do něj zapojeno 15 škol z celé republiky. Rozhodli se, že zdokumentují osudy svých vrstevníků, kteří žili za války v terezínském ghettu, kde byl dva roky Jiří Brady. „V Terezíně jsme s ním natočili několik hodin vyprávění. Ukazoval nám dům, kde bydleli s ostatními kluky. Vydávali časopis Vedem, který se nám díky Jirkovi podařilo digitalizovat, řekl nám spoustu důle- žitých informací o každodenním životě v ghettu.“vysvětluje František Tichý, zakladatel projektu.
Studenti se pomalu houfují umikrofonu na schodech kostela. Jako první zní „Ach synku, synku“, po pár slovech se přidává publikum. Jiří Brady s manželkou Terezou a kamarádem z terezínských let Tomanem Brodem si prozpěvují s nimi.
„Připravili jsme tuhle akci, protože nám vždycky pan Brady opakoval, že nejhorší je mlčící většina. Nedávno o tom mluvil americký psycholog Philip Zimbardo, že nejhorší je nic nedělat, mlčet. Dnes si tady připomínáme nejen příběh Jiřího Bradyho, ale taky jeho kamarádů z Terezína, Petra Ginze, Hanuše Hachenburga a dalších,“říká Tichý a se studenty zpívá zhudebněné básně chlapců, kteří na rozdíl od Bradyho neměli tolik štěstí. V terezínském Domově č. 1 bydlelo za války sto chlapců, přežilo jen patnáct. Brady je jedním z nich.
Z Terezína se na chvíli přeneseme do předválečné doby. Zazní klasika od Voskovce a Wericha, po pár tónech zpívají skoro všichni: „Lidi na lidi jsou jako saně, člověk na člověka jako kat. Podívejme se na ně, musíte naříkat. Obr do pidimužíka mydlí, domnívaje se, že vyhraje. Klidně seďme na židli, čtěme Bibli, tam to všechno je.“
Slovo si bere Tichý: „Chceme poděkovat Jirkovi za všechno, co pro nás udělal. Vyprávěl nám, že tehdejší děti nebyly jiné než ty současné, taky zlobily, taky měly své sny. Hlavní, co je drželo pohromadě, bylo kamarádství a soudružnost. Věděli, jakou sílu má pravda, a tyhle hodnoty chceme připomenout obzvlášť v těchto dnech“.
„ Zapojil jsem se před pěti lety. Tehdy jsem o válce ani o Terezíně nevěděl skoro nic. František Tichý napsal scénáře podle života terezínských kluků a vysvětloval nám, v jakých podmínkách žili. Hrozně mě to chytlo, jak se i v té těžké době dokázali bavit. Třeba Hanuš Hachenburg napsal divadelní hru, kde si dělá legraci z esesáků nebo z Hitlera,“vypráví o Terezínské štafetě a zážitcích s Jiřím Bradym osmnáctiletý student Pavel Šimon. Jeho mladší spolužák Matyáš Bureš z pražského gymnázia Přírodní škola dodává: „Já jsem s kamarády pátral po osu- dech Pavla Liona, který v Terezíně napsal spoustu zajímavých textů. Teď o něm hrajeme divadelní představení, peníze z dobrovolného vstupného jsme dali na pamětní desku. Odhalíme ji začátkem listopadu na domě, kde Pavel bydlel před deportací.“
Zazní ještě dvě písničky a na řadě je hlavní host koncertu – Jiří Brady. „Měli jsme v Terezíně takovou soutěž, kdo bude mít víc dobrých skutků, dostane nejvíc bodů. Já jsem vyhrál, tak jsem se těšil, že o mě bude článek v našem časopise Vedem. Jenže tam byl text o jiném klukovi, který se tři dny staral o svého nemocného kamaráda. Až později mi došlo, že vlastně vůbec nejde o body, ale o to, že něco děláte pro ostatní – a tím jsem se řídil celý život,“vypráví Brady.
Publikum nadšeně tleská, ale vzápětí si vyslechne od Bradyho nemilosrdnou kritiku. „Jedna věc, která mi na vás vadí, je, že nechodíte pořádně k volbám. V Kanadě to je dobrovolná povinnost. Tady se přeci nejedná o mě, ale o demokracii,“nabádá mladé posluchače. Brady slyší druhý potlesk a ještě odpovídá na poslední otázku, kterou mu student pokládá: „Co bych vzkázal mladé generaci? Never give up. Nikdy to nevzdávejte.“
Jiří Brady od neděle absolvoval několik rozhovorů pro média. Všude se ho ptali na totéž: na vyznamenání, které měl dostat. Včera odpoledne slyšel jiné otázky. Kladli mu je mladí lidé, kteří s ním už roky spolupracují. „Jedna věc, která mi na vás vadí, je, že nechodíte pořádně k volbám.“