Němci hledají prezidenta nad stranami
BERLÍN/PRAHA Ještě čtvrt roku zbývá do chvíle, kdy současný německý prezident, 76letý Joachim Gauck, opustí úřad. Ten již v létě oznámil, že s ohledem na svůj věk se nebude ucházet o další pětileté období.
Německo pomalu začíná hledat jeho nástupce. To se ale zdá být těžší, než se zprvu očekávalo. Původní záměr najít „druhého Gaucka“neboli kandidáta přijatelného pro většinu politických stran se pomalu rozplývá.
A s největší pravděpodobností se na společném kandidátovi ne- shodnou ani strany současné vládní koalice.
Předsedovi vládních sociálních demokratů (SPD) Sigmaru Gabrielovi došla trpělivost a minulý víkend prohlásil, že příštím prezidentem by mohl být současný ministr zahraničních věcí Frank-Walter Steinmeier.
O šéfovi německé diplomacie se jako o potenciálním prezidentovi spekuluje delší dobu: patří k nejoblíbenějším politikům, má zkušenosti se zahraniční i domácí politikou a s jeho působením nejsou spojeny žádné skandály.
S návrhem ale Gabriel tvrdě narazil u koaličního partnera, křesťanských demokratů (CDU) kancléřky Angely Merkelové.
Ti totiž oficiálně stále hledají společného vládního kandidáta a označují nápad SPD za faul.
„To, že pan Gabriel přichází každou neděli s jiným jménem, nepovažuji za příliš šikovné,“uvedl k tomu místopředseda CDU Armin Laschet před jednáním stranického prezidia.
Týdeník Der Spiegel si ale všiml, že křesťanští demokraté nekritizovali ani tak Steinmeierovu osobnost, jako spíš způsob, jak se tématu zhostil šéf koaličního partnera, vicekancléř Gabriel.
Kromě toho si mnozí lidé z vedení CDU vzpomněli, že podobně je sociální demokraté zatlačili do kouta již před poslední prezidentskou volbou před pěti lety.
Tenkrát kancléřce Merkelové, jež původně Gaucka podpořit odmítala, nezbylo nic jiného, než se podvolit veřejnému tlaku a s bývalým východoněmeckým disidentem v čele státu se smířit.
Nyní by viděla CDU v prezidentském úřadu nejraději osobnost, jež by neměla „tak výraznou politickou minulost“. Původně přitom koketovala s myšlenkou, že by vyslala do boje o nejvyšší úřad současného šéfa Spolkového sněmu Norberta Lammerta. Ten je sice oblíbený i u politické konkurence, ovšem před týdnem překvapivě oznámil, že příští rok na podzim již nehodlá kandidovat do parlamentu a chce se stáhnout z vrcholné politiky.
Jako důvod uvedl svůj věk, čímž dal zřejmě skrytě najevo, že s ním nelze počítat jako s případným prezidentským kandidátem.
Jak přivábit Levici
Pokud by Steinmeier skutečně kandidoval, mohla by ho do úřadu vynést koalice SPD, Zelených a postkomunistické Levice.
Pro tři levicové strany, které již nějakou dobu hledají styčné body pro případnou vládní spolupráci, by byl Steinmeierův úspěch generální zkouškou pro možnou vládní spolupráci.
Především strana Levice, která je právním nástupcem východoněmecké komunistické strany SED, se ale k podpoře šéfa diplomacie zatím staví zdrženlivě.
Spolupředseda Levice Bernd Riexinger například v pondělí pro deník Ruhr-Nachrichten prohlásil, že Steinmeier je pro jeho stranu „zcela nevolitelným“. Důvo- dem je, že „je jedním z architektů Agendy 2010“, což byla reforma sociálního státu v éře posledního sociálnědemokratického kancléře Gerharda Schrödera.
Právě Steinmeier před několika měsíci překvapil své partnery v Německu i zahraničí, když těsně před summitem NATO ve Varšavě ostře kritizoval záměr Spojených států posílit vojenskou přítomnost v Polsku a Pobaltí. Mnozí to interpretovali jako snahu zavděčit se postkomunistům.
Německého prezidenta, který má zejména reprezentativní povinnosti, volí zvláštní volitelský sbor. Ten tvoří z poloviny poslanci Spolkového sněmu a z poloviny delegáti nominovaní zemskými parlamenty.
Prezident je volen ve třech kolech, přičemž v závěrečném hlasování stačí ke zvolení relativní většina přítomných volitelů. Křesťanští demokraté mají ve 1260členném sboru 543 zástupců, a pokud by se proti nim nevytvořila žádná jiná aliance, například SPD, Zelených a postkomunistické Levice, prosadili by svého kandidáta nejpozději v závěrečném kole.
Akce „Gauck II“čili snaha najít nového německého prezidenta, který by byl nadstranický a všeobecně přijatelný, míří do slepé uličky. Výběr hlavy státu se tak zřejmě zvrhne v zahřívací kolo před parlamentními volbami na podzim příštího roku.