Vzít medaili od Zemana, toť otázka
Bojkot oslav 28. října na Pražském hradě, ke kterému vyzvaly některé osobnosti veřejného života a politici, asi zamotá pár lidem hlavu. Jak s tím naložit, je-li na cestě medaile, která přece jenom znamená uznání celoživotního činění? Jenže převzít ji od prezidenta, který se stále víc chová jako sprosťák a bolševický papaláš? Jsem zvědavá, jak s tímhle morálním dilematem naloží třeba režisér Jan Kačer, jestli mu ta medaile stojí za to, aby se postavil do řady s Danielem Hůlkou. Proti němu osobně nic, ale proč tato postava domácího showbyznysu má být ve svých osmačtyřiceti oceněna státním vyznamenáním, bůh suď. Stačí zřejmě podporovat prezidenta a odměna se dostaví. Ovšem co se divíme, po Františku Ringo Čechovi, kterého prezident dekoroval loni, může státní cenu dostat i Anderlův papoušek Žanda, protože tak hezky klape zobákem, a dokonce i v rozhlase.
Miloš Zeman se od počátku svého prezidentování hulvátsky vymezuje vůči intelektuálům a vzdělancům – odtud ono spojení pražská kavárna s dehonestujícím přídechem a jiné úsměšky. Jako by intelekt byl něco závadného a především podezřelého, čemu valná část národa nerozumí a k ničemu to nepotřebuje. Stejnou rétoriku měli i bolševici, i pro ně pojem intelektuál fungoval podobně. Minulý režim se stejným způsobem snažil vytvořit dojem, že ti, kteří jsou vzdělaní a nepracují manuálně, hodlají dělný lid poškodit anebo jím pohrdají – co mají za lubem, hlásaly titulky článků, v nichž se takové podvratné aktivity popisovaly. Zeman je cíleně prezidentem té omezenější části národa a zatím mu to vycházelo, omezenců je vždy a všude víc, v tom nejsme my Češi žádnou výjimkou. Ocenění od takového prezidenta by si z těchto důvodů měly rozmyslet osoby, pro které intelekt není nadávka.
A ještě jedna drobnost. Jsem přesvědčena, že Miloš Zeman by se před dvaceti lety tak, jak se dnes předvádí, nechoval. To, jak si užívá, že může říct i udělat cokoliv, přece není úplně normální. Ta dětinskost, ztráta nadhledu či neschopnost přiznat omyl jsou výrazem stáří, které bohužel některé vlastnosti zesiluje. A to vše jenom vede k přesvědčení, že ve vysoké politice nemají být starci, jejich zkušenosti totiž sotva vyváží ztrátu soudnosti, která mnohé nemilosrdně postihne.