Jak by Trump zrušil Obamu

Republikánův kontrakt s Amerikou má jedno plus: vidíme ostrý kontrast s Clintonovou

Naděje umírá poslední, ale podle průzkumů se zisk Bílého domu Donaldu Trumpovi vzdaluje do mlh zbožných přání. A může si za to on sám. Příkladem budiž jeho víkendové shromáždění v Gettysburgu v Pensylvánii. Na historickém místě, krvavém bojišti občanské války, kde Abraham Lincoln v roce 1863 přednesl svoji slavnou řeč, Trump seznámil Ameriku se svým programem pro prvních 100 dní v úřadu prezidenta. Jde sice vesměs o věci, které Trump už zmínil v kampani, teď je ale poprvé sestavil do jednoho seznamu. Nazvaného navíc Smlouva s americkým voličem, v jasném odkazu na Smlouvu s Amerikou (Contract with America), což byl program republikánů, s kterým ve volbách do Kongresu v roce 1994 uštědřila historickou porážku demokratům.

Nebyl by to ale neukázněný Donald, aby vše sám nezazdil. V Gettysburgu si neodpustil výpad proti ženám, které ho v minulých týdnech nařkly ze sexuálního obtěžování, a titulek agentury AP tak nakonec zněl: Trump zažaluje ženy, které ho obvinily ze sexuálních útoků.

Ani kapři v USA rybník nevypouští

Vrátíme-li se k jeho kontraktu s americkým voličem, jako jeho vůbec první bod Trump navrhuje ústavní dodatek, který by uzákonil, že členové amerického Kongresu už nebudou moci sloužit časově neomezeně, jak je to nyní, ale na stanovený počet volebních období. Což zní jako nutný krok k tomu, aby Trump vyčistil politický chlév washingtonského establishmentu, jak slibuje voličům, ale má to jeden podstatný háček. Ústavní dodatky musí dvoutřetinovou většinou schválit obě komory Kongresu, Senát i Sněmovna reprezentantů, a nenechme se mýlit, ani v USA si kapři svůj rybník nevypustí. V tomto bodě prostě Donald jen politicky pábí, v praxi by neměl naději na úspěch.

Mnohé jeho další záměry však už lze brát vážně, což platí především o prezidentských výnosech, kterými by zvrátil výkonná opatření (executive orders) současného prezidenta Obamy. Znamenalo by to obrat v energetické a imigrační politice, včetně toho, že USA by pravděpodobně výrazně omezily, ne-li zcela zastavily, přijímání uprchlíků ze Sýrie a zmrazily by příspěvky do klimatologického programu OSN.

V prezidentských pravomocích by pak bylo i Trumpem avizované otevření a změna dohody NAFTA, zrušení za Obamy dohodnutého transpacifického tržního partnerství (TPP). A rovněž záměr kritizovat Čínu za podhodnocování měny by Trump dovedl přinejmenším do stadia veřejného obvinění, i když dále už lze pochybovat, zda by se pak chtěl jeho Bílý dům opravdu pustit do tržní války, v které by USA krvácely stejně silně jako sama Čína.

Z bodů, kde Trumpův program počítá s nutnou spoluprací Kongresu, jsou pak nejdůležitější jeho záměr zrušit Obamovu reformu zdravotnictví, dále daňová reforma s výrazným snížením podnikatelských a korporátních daní a za třetí legislativa proti imigraci přes jižní hranici s Mexikem. Ve všech bodech ale už opět skřípe možné praktické naplnění těchto plánů. Ve zdravotnictví Trump totiž v zásadě navrhuje návrat ke stavu před „Obamacare“, což by ale znamenalo naprostý chaos, jeho daňové návrhy by zvedly (podle několika nadstranických analýz) americký státní dluh, a co se týče imigrace – tak Trump stále předpokládá, že „Mexiko plně refunduje cenu za postavení zdi“. Ale bez toho, že by Trump naznačil, jak by Mexiko k něčemu takovému přinutil.

Třetí Obamův termín

Trumpova Smlouva s americkým voličem je tak nakonec nejpodstatnější tím, že se jedná o nejpřehlednější programový dokument, který jeho tým zatím přinesl, a že v mnohých bodech je zde „černé na bílém“vidět ostrý kontrast se záměry Hillary Clintonové. Její program lze – až na výjimky, jako je především její obrat o 180 stupňů v názoru na výše zmíněnou transpacifickou dohodu (kterou jako ministryně zahraničí pomáhala vyjednávat, ale nyní ji odmítá) – skutečně označit za třetí termín Baracka Obamy, v podstatě by plynule navázala na jeho prezidentství.

Ve srovnání s Trumpem má Clintonová své cíle také mnohem podrobněji rozpracovány, stačí porovnat jejich webové stránky. V jedné věci se ale naopak od Trumpa neliší. Ani ona se nevyhne líbivému, komickému populismu, když avizuje, že by chtěla zvrátit rozhodnutí Nejvyššího soudu USA z roku 2010 (kauza Citizen United), které otevřelo příliv neomezených peněz – od jednotlivců i korporací – do politických kampaní. Právě Clintonová při tom ze zmíněného verdiktu soudu letos bohatě těží, individuální movití donátoři jí pomohli už k více než jedné miliardě dolarů, které zatím získala na kampaň. Její „pragmatičnost“, s kterou si ona sama bez uzardění vezme, co může, ale zároveň veřejně prohlašuje, že systém je špatný, je přesně tím důvodem, proč má tolik Američanů problém ji volit. A proč Trumpova nevyzpytatelná naděje stále žije.