Svým učitelkám jsem za ruštinu vděčný

Nemohu nereagovat na nedávný příspěvek Jana Mattuše v rubrice Ztraceni v jazyce. Tak trochu mne rozezlila pasáž o ruském jazyce a „ruštinářkách s vyceněnými zuby“, byť autor trošku alibisticky říká, že věří, že to tak neměl každý. Napadá mne – kde, proboha, zažil zástupy ruštinářek? Já jsem měl za celou dobu škol (ZŠ, SŠ a VŠ) pouze tři, z toho jen jedna byla zástupkyní ředitele a rozhodně mi nepřipadala zaprodaná. A hlavně: všechny tři mne naučily objevovat jak krásu ruského jazyka, tak neuvěřitelně obsáhlé ruské kultury. Jen díky nim jsem si mohl později přečíst v originále díla Dostojevského, Tolstého, Turgeněva, Bulgakova, ba i Gorkého, a opájet se verši Puškina, Lermontova, Cvetajevové či Achmatovové. A zpíval jsem si s kytarou songy skvělých písničkářů Okudžavy, Vysockého, Rozenbauma nebo Žanny Bičevské. A dokonce se mi líbila hlasově fenomenální Alla Pugačovová! Velikány ruské opery mi zprostředkovávala svým uměním třeba Jelena Obrazcovová a jako filmový fanda jsem oceňoval mistrovství režisérů Sergeje Ejzenštejna, Nikity Michalkova či Andreje Tarkovského (a mnoha dalších). Rád a bez mučení jsem se zúčastňoval různých olympiád v ruském jazyce (soutěž Puškinův památník mimochodem letos oslavila 50 let), neb jako žák základní školy jsem o politice, stalinistických čistkách a osmašedesátém neměl ani tuchy.

Takže bych tímto chtěl poděkovat svým třem učitelkám ruštiny (zejména doc. Naděždě Krskové z jedné brněnské VŠ) za to, že mne tenkrát ten krásný a libozvučný slovanský jazyk tak dobře naučily. A pana Mattuše ujišťuji, že to pro mne – myslím tím výuku RJ – rozhodně žádný opruz nebyl. Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 – Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz.