Démonova hlava přezářila oranžového obra
Vlistopadu se na nebe vrací Venuše. V podobě večernice ji najdeme krátce po západu Slunce nízko nad jihozápadním obzorem. Jak se bude blížit zima (a bude se dříve stmívat), stane se úžasně zářící ozdobou večerní oblohy. Z dalších planet se můžeme podívat na Mars, který se nachází na předělu souhvězdí Střelce a Kozoroha.
Největší planeta sluneční soustavy Jupiter prošla (při pohledu ze Země) za Sluncem a nyní ji můžeme vídat nad ránem v souhvězdí Panny. Na sklonku listopadu kolem ní projde i úzký srpek Měsíce. Náš nejbližší kosmický soused ale především předvede krásné představení v úterý 15. listopadu, kdy se ocitne v těsné blízkosti hvězdokupy Hyády a hvězdy Aldebaran ze souhvězdí Býka.
„Hlava medúzy, smrtící pohled, znetvořený a úděsný, pohled plný trápení...“Tak popisuje Homéro- va Iliada jeden z nebeských postrachů v rukou Persea. Ne náhodou dostala nejjasnější hvězda této části nebe – beta Persei – také jméno Algol z arabského „ra’s al-ghul“, tedy „démonova hlava“.
Roku 1667 si italský astronom Geminiano Montanari všiml, že se Algol chová „divně“, občas se citelně zeslabí. Beta Persei se tak po Miře ze souhvězdí Velryby stala druhou známou proměnnou hvězdou. Pokud tedy nepočítáme odhalené novy a supernovy, což však byly jedinečné úkazy, které se na stejném místě neopakovaly.
O století později anglický astronom John Goodricke spolu s Němcem Johanem Palitzchem zjistili, že se Algol zatmívá pravidelně jednou za necelé tři dny. Goodricke navrhl vysvětlení: buď hvězdu periodicky zakrývá druhé, neviditelné těleso, nebo je na jejím povrchu velká temná skvrna, která se k nám pravidelně natáčí.
Dnes víme, že Algol představuje systém dvou hvězd, které se na- vzájem zakrývají: jasnějším členem je hvězda hlavní posloupnosti, kterou pravidelně zakrývá chladnější, výrazně větší oranžový obr. Tato vyžilá hvězda je přitom tak nafouklá, že z ní v podobě proudu horkého plynu uniká látka, která pak padá na teplejší stálici. Situace dokonce pokročila tak daleko, že původně dominantní oranžový obr přišel o většinu vodíkového obalu a z kdysi méně hmotného průvodce udělal dnes zářivější a hmotnější hvězdu. V této souvislosti se někdy hovoří o „vývojovém paradoxu Algolu“.
Zajímavé je, že k Algolu patří ještě třetí hvězda! Hvězda hlavní posloupnosti doprovází zakrývající se dvojici ve vzdálenosti necelých tří astronomických jednotek a kolem dokola oběhne jednou za dva roky. Při pohledu ze Země však v tomto okamžiku ani jednu z hvězd zakrýt nedokáže.