Jak se unáší dítě přes hranice

Smíšená manželství příslušníků dvou odlišných států, volný pohyb a svobodné cestování s sebou stále častěji přinášejí i negativní tendence a protiprávní jednání. Jedním z neblahých důsledků jsou mezinárodní únosy dětí.

O mezinárodním únosu hovoříme tehdy, pokud někdo (nejčastěji jeden z rodičů) protiprávně, tedy bez souhlasu soudu nebo bez souhlasu, či dokonce vědomí druhého rodiče, přemístí, odveze nebo zadrží dítě mladší 16 let mimo stát jeho obvyklého bydliště. Stává se tak zejména v případech, kdy se vztah rodičů rozpadne a jeden z nich se rozhodne vrátit do svého domovského státu a dítě vzít s sebou.

Řada rodičů, kteří toto činí, si neuvědomí, že se dopouštějí něčeho protiprávního, ba dokonce jsou vnitřně přesvědčeni nejen o správnosti svého počínání, ale dokonce si namlouvají, že tímto krokem dítě zachraňují. Neuvědomují si však, že dítě vytrhávají z jeho domácího prostředí a že ho oddělují i od druhého rodiče.

Haagská úmluva o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí, přijatá v roce 1980, jejímž cílem bylo tyto případy řešit, je pro Českou republiku závazná od roku 1998. Podle ní je obvyklým bydlištěm země, v níž dítě nějaký čas (minimálně tři měsíce) skutečně žilo, kde navštěvovalo školu nebo předškolní zařízení a mělo v ní kamarády, bez ohledu na státní příslušnost dítěte samého nebo jeho rodičů. Každý stát, který úmluvu ratifikoval, se zavázal respektovat mechanismus, jenž má zabánit únosům, a naopak co nejrychleji dítě navrátit do země, z níž bylo odvezeno.

Únos je někde dokonce i trestný

Prvním krokem je pokus o dobrovolné navrácení, v němž může napomoci Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí, sídlící v Brně. Je-li bezvýsledný, obrátí se rodič na soud ve státě, kam má být dítě vráceno, a tento soud (v ČR jde o Městský soud v Brně) velmi rychle (obvykle do šesti týd- nů) uloží únosci povinnost vrátit dítě do státu, kde mělo obvyklé bydliště. Jen za výjimečné situace, na niž by ovšem únosci neměli spoléhat, vrácení dítěte nebude nařízeno. Existují státy, v nichž je únos vlastního dítěte nejen protiprávní, ale podléhá dokonce trestnímu stíhání (mj. i Rakousko nebo Německo).

Mezi státy Evropské unie je Haagská úmluva doplněna dalšími dokumenty, z nichž plyne, že jeden rodič nemůže bez souhlasu druhého rodiče rozhodnout o přestěhování dítěte. Totéž ovšem plyne i z českého občanského zákoníku. Navzdory nesmiřitelným emocím by rodiče měli vždy mít tento aspekt na paměti.