Diktátor na balkánském trůně

Poslední diktátor v Evropě – tak bývá častován Alexandr Lukašenko. Nikoliv Bělorusko, ale jiná, zrakům kritiků poněkud pozapomenutá země je domovem nejdéle vládnoucího autokrata kontinentu.

Kdysi komunista a spojenec Slobodana Miloševiče, dnes samozvaný progresivní a prozápadní politik. Milo Djukanovič, pod jehož vedením získala Černá Hora v roce 2006 nezávislost a nyní směle kráčí do NATO i do EU, už takřka 26 let střídá role předsedy vlády a hlavy státu. Když se v roce 1991 stal premiérem, bylo mu pouhých 29 let a byla to jeho první práce na plný úvazek.

Za všechny ty roky přitom vždy dbal především jednoho – svých zájmů. V čele maličké bal-

ORBIS UNUS

kánské země to dotáhl až na 20. nejbohatšího politika světa. Před šesti lety ho tak jmenoval list The Independent. Možné vysvětlení přitom nabízí další, leč o poznání méně lichotivý žebříček. Loni mu přisoudila jistá investigativní síť také titul nejzkorumpovanějšího politika roku. Předčil i matadory, jako je ázerbájdžánský rod Alijevových.

S nimi si Djukanovič nezadá i po dalších stránkách. Ani jedny černohorské volby za 26 let se neobešly bez obvinění z machinací. Ty poslední, jež se konaly před 10 dny a poprvé představovala opozice skutečnou hrozbu pro jeho samovládu, nevyjímaje. A zatímco mezinárodní pozorovatelé hlasování uzavřeli s tím, že bylo „v zásadě svobodné“, opozice zdokumentovala řadu pokusů o ovlivnění výsledků. Od kupčení s hlasy, podivných výpadků zařízení k identifikaci voličů, existence volebních lístků se stejnými sériovými čísly až po zlatý hřeb – monstr zátah kvůli údajnému pokusu o puč přímo v den voleb.

Prokuratura hovoří o tom, že 20 teroristů chtělo rozpoutat při vyhlášení výsledků přímo před parlamentem střelbu do davu a převzít moc. Tento scénář ale mnozí zpochybňují, a jak připustil i hlavní prokurátor, neexistují důkazy. Když se ho pak novináři ptali, jak se policie o plánu vlastně dozvěděla, odpověděl, že prý tak jako vždycky – s boží pomocí. Ostatně, jako už 26 let.