Hlavně aby to všichni pochopili
Hra švýcarského spisovatele Urse Widmera Top Dogs se po svém prvém nastudování v curyšském Neumarkt Theater před dvaceti lety (ježměli možnost zhlédnout i čeští diváci v rámci Pražského divadelního festivalu německého jazyka) stala světovým hitem a také v českém divadle byla již několikrát inscenována. Režisér Petr Svojtka se k ní nyní, po nastudování v Městském divadle v Kladně v roce 2005, vrátil a uvádí ji v novém překladu Evy Hádkové na své současné domovské scéně, v Městských divadlech pražských (v prostoru Divadla Rokoko).
Vtip a úspěch této hry spočívá v tom, že téměř dokumentární metodou zachycuje nikoli ledasjaké osoby, procházející outplacementem (tj. procesem souvisejícím s propuštěním z práce, který má dotyčnému pomoci vypořádat se s touto nepříjemnou událostí), nýbrž bývalé špičkové manažery firem. Ti, žijící až dosud v „jiném světě“, se nyní musejí vyrovnávat s tvrdým nárazem reality – a toto vyrovnávání se, probíhající pod patronací specializované firmy a uskutečňující se pro- střednictvím nejrůznějších metod (jako jsou např. skupinová cvičení, zpovědi, psychodramata) se také stává vděčným zdrojem humoru. Naštěstí hra nezůstává pouze u zábavy: obrazné vysvlékání se postav z jejich dřívějších rolí ukazuje i závažnější, stinné stránky těchto kauz a Top Dogs jsou nakonec spíše sociálně laděným a hořkosměšným než jen ryze veselým kusem.
Petr Svojtka dělá ze hry či spíše scénáře, který sestává ze samostatných výstupů (a divadelní- kům tak pro vytvoření inscenačního tvaru ponechává poměrně volnou ruku), výrazně transparentnější záležitost; převádí jej do podoby, která je pro Městská divadla pražská přiléhavá: do podívané pro široké vrstvy.
Humor tlustě nanesený
Hraje se ve standardizovaném (tj. scénograficky nepříliš nápaditém) prostředí: s šedým laděním, černými otáčivými křesílky pro klienty ( kteří jsou oblečeni v uniformních oblecích a vybave- ni nezbytným kufříkem), bílou „terapeutickou“židlí, flipchartem. Top Dogs jsou tu podívanou barvitou a efektní, ve které je humor tlustě nanesený a očividný tak, aby ho každý pochopil. Tedy když např. zazní slova, že inkriminovaní manažeři jsou „top dogs“, jeden z nich zaštěká; když je potřeba sdělit, že pracovnice, která vede outplacement, je řízná a nesmlouvavá, dostane kostým jako bezmála nějaká domina. Petr Svojtka je zručný komediograf, ve vymýšlení zábavných situací je vynalézavý; úspěch sklízejí zejména různá společná cvičení a hry klientů (např. vybíjení si agrese do boxovacího míče či hra „o poslední židli“); z herců nejvíc zaujme živelně komediální Radim Kalvoda, jehož výstup zuřícího, hysterického šéfa, mstícího se na svém podřízeném, patří k vrcholům večera.
Celá tato okázalá a „naddimenzovaná“podívaná však zároveň potlačuje jemnější valéry hry a to, co v textu vyznívá tragikomicky či závažněji, se tu prodává v barvotiskovém a sentimentálním balení – viz např. zpověď pana Brixiho (Zdeněk Vencl) o své oddané manželce či pana Bílka ( Jiří Hána) o tom, jaké by to bylo, kdyby na světě byli na sebe všichni hodní. Až hollywoodsky vydíravým se pak stává i samotné finále hry, kdy jedna z klientek získává nové uplatnění kdesi na druhém konci světa, daleko od domova a od partnera, a my víme, že tato „báječná“příležitost chutná notně hořce.
Svojtkovi Top Dogs budou mít zajisté u diváků Městských divadel pražských úspěch. Jen si říkám, jestli se tak neděje až příliš na úkor celkových kvalit textu. Asi to tak musí být...
Městská divadla pražská uvádějí světový hit Urse Widmera Top Dogs o propouštěných manažerech v novém překladu Evy Hádkové a v režii Petra Svojtky.
Urs Widmer: Top Dogs
Autor je divadelní kritik